Assurd & Venla Ilona Blom: Písně pro Černou Madonu a Lauru Palmer

Kdo by si nepamatoval památné vystoupení čtyřech vokálních divoženek Assurd na festivalu Colours of Ostrava v roce 2014. Po několika skladbách jim vypadl proud a než by se z toho nechaly rozhodit, s akordeonem a tamburínami sešly mezi publikum a rozezpívaly a roztančily ho způsobem, že když proud znovu naskočil, snad každý si řekl, čert vem elektriku.

Pocházejí z jižní Itálie, z kraje Kampánie s centrem v Neapoli, a pohansky očistnými hlasy měnící se občas v průvodce do nejvyšších pater lidské duše nás omračují od roku 1993.

Na novém albu 'O 'Mbruoglio se v pozměněné sestavě, do které poprvé v historii patří muž, kontrabasista a zpěvák Fulvio Di Nocera, vrátily k některým oblíbeným vlastním skladbám a znovu pátraly v archívech, odkud si vybrali jednu z nejoblíbenějších neapolských písní Jesce Sole, pocházející ze 13. století. S elektronikou ji pak nechaly vyrůst do takřka mystické krásy.

Nové album 'O 'Mbruoglio pojmenovaly Assurd po starodávné pochoutce z Kampánie, míchající sezónní zeleninu s uzeninou nebo rybou, záleží prý na vaší chuti. Stejnojmennou, dosud nezveřejněnou skladbu pak skupina věnovala legendárnímu zpěvákovi aktivistovi a herci Marcellu Colasurdovi, dlouhá léta vedoucímu skupiny E Zezi, oslavující styl tammurriata, hudební symbol Neapole. Colasurdo zemřel v loňském roce a na svých koncertech proslul výrokem, že „tammurriata je stokrát lepší než jakákoliv válka“.

Skupina Assurd díky vášnivým ženským hlasům a strhujícím rytmům tammurriaty, zpívané a tančené v Neapoli a okolí při příležitosti populárních náboženských slavností pro Černou Madonu, proslula na koncertech uměním přetrhnout publikum během tance vejpůl. Jihoitalské tradice přitom přejala po svém: s temperamentem, vášnivostí a smyslem pro inovaci, čímž se myslí elektronika. Zpěvačky také rády citují spisovatele Paola Conteho: „Hrajeme s grácií plebejců rukama, které se potí, ale nabízíme vám vzácný elixír.“

Assurd na albu vzdávají také hold antropologovi, sběrateli a skladateli Robertu De Simonemu, z jehož bohaté sbírky si vybrali skladbu Oi Mamma ca mo vene, kombinující tammurriatu s tranzovní salentskou pizzicou. Ze samplu v ní uslyšíme hlas Marcella Colasurda a jako nevšední hosty: íránského hráče na svislé housle kamanche Zhubina Kalhora s krajanem Omri Hasonem na darbouku.

Je to sice od finské zpěvačky Venly Ilony Blom velký krok stranou, protože po dravém beatboxu folk-hip hopové skupiny Tuuletar nezůstal na jejím sólovém albu Nevrak ani náznak, po pobytu v nepálském Káthmándú a těžkém prožívání covidu se ovšem nemůžeme divit, že dala tentokrát přednost folktronické neoklasice, zvukově se blížící dílům bratrstva Enya, Kate Bush, Ólafur Arnalds a Angelo Badalamenti.

K posledně jmenovanému se váže skladba Good Night, Laura Palmer, kdy fanoušci kultovního seriálu Twin Peaks u jména tajemné zavražděné dívky jistě zpozorní, nicméně z textu ódy na cestu duše do imaginárního světa doprovozenou videoklipem Kima Saarinenena, moc moudří nebudou. Ale na to si možná už před 25 lety zvykli u režiséra Davida Lynche. 

V roce 2017 strávila Venla Ilona Blom nějaký čas v Nepálu, kde přišla na to, že uprostřed chaotického, hlučného a prašného Káthmándú se cítila daleko klidnější, smířenější a soustředěnější než kdekoliv v moderní Evropě. „Ve světě, kde je každý neustále povzbuzován, aby přišel všemu na kloub nebo pochopil sám sebe, mně nepředvídatelné a nekontrolované kreativní umění poskytuje svobodu nechápat a nevědět,“ napsala si po návratu do deníku zpěvačka a o tom jsou i skladby na jejím albu.