Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – prosinec 2021

Těsně předtím, než začala klimatická konference v skotském Glasgow, vydala australská skupina Midnight Oil skladbu Rising Seas, ve které světové leadry ostře vyzvala k okamžitému jednání a a jak je jejím zvykem, vůbec si u toho nebrala servítky.

Také píseň Across The Oceans je o tom, že nemocná je sice příroda, ale léčit se musí lidstvo. A že bez ohledu na to, jak daleko žijeme od sebe, důležité jsou pocity a vzájemná láska, které nás dokážou spolehlivě spojit. Mystický perský básník Jalaludin Rumi to už ve 12. století krásně shrnul: „Když jsi všude, nejsi nikde. Když jsi někde, pak jsi všude.“

Jeho verše o lásce v nádherné naději dodávající skladbě zpívá slavná íránská zpěvačka Mamak Khadem. S recitací se přidává americký básník Coleman Barks a s hlasem za klavírem sedící Chris Martin ze skupiny Coldplay. A v závěru pak mezinárodní dětský sbor coby hold malým nešťastníkům z uprchlických táborů, kde pro ně zpěvačka pořádá workshopy a povzbuzuje je k hledání síly v hudbě.

Íránský režisér Sam Javadi pak píseň ve videoklipu proměnil ve filmovou hymnu, na jakou se těžko zapomíná.

Skupina Larkin Poe – sestry Rebecca a Megan Lovellovy – sice prožívaly lockdown jako každý nešťastný muzikant ocitnuvší se mezi čtyřmi stěnami a z obýváku pro potěšení své i fanoušků sázely na YouTube covery oblíbených skladeb, jenomže to nikomu, a obzvlášť takovým dračicím, regulérní koncert nenahradí.

V prosinci 2020 však dostaly nabídku, nad kterou možná předtím ani nepomýšlely: odehrát společný koncert s „komorním orchestrem pro 21. století“ Nu Deco Ensemble. Sice bez diváků, za to z Miami streamovaný a stojící na nových verzích skladeb z posledního alba Self Made Man, které vzhledem k okolnostem sestry nemohly jako v minulosti představit naživo. Spojení se symfonickými a jinými orchestry sice patří dlouhodobě mezi oblíbené kratochvíle lecketeré kapely, u syrových bluesrockerek s jižanský přízvukem však zprvu hodně překvapí. Když však Larkin Poe hrábnou do strun kytary a lap steelky, z dechové a smyčcové sekce orchestru se na živém albu Paint The Roses vyklubou rovnocení rockoví partneři.

Sestry vyrostly na americkém Jihu, obdivují jižanskou gotiku, bluesrock a pokud vám název dvojice něco evokuje, nemýlíte se. Jejich praděda Larkin Poe byl bratrancem amerického básníka, prozaika a génia hrůzy Edgara Allana Poe. Orchestr Nu Deco Ensemble diriguje Jacomo Bairos a s aranžemi mu pomáhá producent Sam Hyken. Ansámbl doprovázel Wyclefa Jeana, Tune-Yards nebo Jacoba Colliera a po svém si přehrál hity Daft Punk, takže kam na něho s moderní muzikou. Larkin Poe ale pro Nu Deco Ensemble prý představovaly velkou výzvu, zvlášť když za ním přišla Rebecca se žádostí o doprovod v nové, osobně laděné skladbě Mad As A Hatter, kterou napsala na počest zesnulého dědečka, bojujícího celý život s dlouho nediagnostikovanou duševní nemocí.

Když Barbora Šilhánová v rámci odborného symposia Kolokvium na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou letos přednášela o úchvatných polyfonních zpěvech malého tchajwanského národa Bunun, leckdo v sálu zprvu netušil, že mladá dívka promlouvající skrze Zoom, má také umělecké jméno Barbora Xu (čínsky Šilhánová) a hraje hudbu mimo běžné kategorie. Už deset let totiž pendluje mezi Tchaj-wanem a Finskem, kde aktuálně žije a na universitě v Turku promovala jako expertka na čínskou kulturu, kde se stala virtuózkou na tradiční citery – finskou kantele a čínský guzheng.

To ještě není všechno: zhudebňuje také prastarou čínskou a finskou poezii a zpívá texty vztahující se k přírodě. Právě vydala debutové album Olin Ennen (I Was) a vzbudila s ním zaslouženou pozornost nejen mezi odborníky, do hloubky jdoucí umění ocenili rovněž běžní posluchači, unešení jejím éterickým hlasem a intimním vyzněním skladeb.