Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – srpen 2021

Názvem skladby Ulos Haudasta (Vstávání z hrobu) vyjadřuje finské trio Piirainen Blom Saarenkylä pocity hudebníků celého světa, kteří během covidu přišli o možnost veřejně hrát, zpívat a tančit. Ale také o živobytí a respekt, což spoustě lidem zpočátku vůbec nedocházelo. Tak snad je to za námi, vzkazují s nadějí kytarista J-P Piirainen, zpěvačka a beatboxerka známé skupiny Tuuletar Venla Ilona Blom a akordeonistka Viivi Maria Saarenkylä, kterou si jistě pamatuje z dua Vildá.

Vynikající senegalský hráč na koru Seckou Keita už léta žije v britském Nottinghamu, kde stejně jako všichni hudebníci zůstal uvězněný v domácí izolaci s pocity zmaru, deziluzí, strachu a potřebou nějak se ze všeho dostat. Takže hned jak jen to šlo, odcestoval do rodného regionu Casamance a ještě předtím se domluvil s legendárním senegalským zpěvákem Baaba Maalem, že se potkají a natočí spolu skladbu Homeland. Griot Keita s potomkem rybářského rodu Maalem zpívají o věcech, které jsme dříve považovali za samozřejmé, ale kterých jsme si s covidem začali o to víc vážit. Třeba rodiny a krajiny obklopující náš domov. „Domove, chybíš mně. A co tobě, chybím ti také?“ zpívají dva velikáni západoafrické hudby a dobří kamarádi, nicméně ve studiu se scházející úplně poprvé. 

Mezi nejbáječnější novinky srpna určitě patří nové album Leave The Bones haitské skupiny Lakou Mizik. Ta kdysi vznikla z prostého důvodu: měla v úmyslu vnést těžce zkoušeným obyvatelům ostrova do života trochu taneční radosti. Účinky očistně bujné směsi afrických, karibských a francouzských vlivů, rozpálených rytmickou magií voodoo a hudbou vyhlášených místních karnevalů brzy přesáhly i hranice Haiti a předchozí album natočili Lakou Mizik v New Orleans za přispění kanadské skupiny Arcade Fair. To už byli v hledáčku britského elektroproducenta Josepah Raye, známého z Grammy oceněného tria Nero. Hlavně díky němu nové album Leave The Bones fanoušky Lakou Mizik eletro-popovým zvukem možná překvapí, ale určitě jen na chvíli a nakonec mu podlehnou.

Ben Walker je řazený mezi nejlepší akustické kytaristy světa a hlas Josienne Clarke na britské folkové scéně září jako málokterý. Dlouhá léta tvořili dvojici, natáčeli pozoruhodná alba, získali velký respekt, dočkali se vítězství v BBC Folk Awards. Zkrátka kariéra jako hrom. Přesto se z ní Josienne rozhodla vystoupit a poprvé v životě se spolehnout jen sama na sebe. „Vzhledem k úspěchu, který jsme s Benem získali, to asi to nebylo nejchytřejší rozhodnutí, ale musela jsem jít konečně svou cestou, protože mě už nebavilo donekonečna vysvětlovat, kdo jsem a co jsem dokazala i sama," řekla Josienne, s novým albem A Small Unknowable Thing dokonce i vydavatelka. Otevírá ho skladba Sit Out, ve videoklipu překlopená do vtipné metafory o údajné nutnosti žen podřídit se v hudbě mužům, která podle Josienne končí ztrátou sebevědomí a pochybnostmi o svém umění.