Nová tradiční hudba mezi nebem a zemí

Hledání nových východisek pro akustickou tradiční hudbu nebere konců, a když není pomoci, vznikne třeba folk z paralelního vesmíru. Nová alba finské skupiny Frigg, slovinského tria Širom a dublinských punkerů Lankun stojí na přesvědčení, že tradiční zdroje vám pomohou ujasnit si, čím chcete být.

Snahám o jasnou hudební identifikaci sedmičlenné skupiny Frigg brání fakt, že už před patnácti lety si sama sobě položila otázku, co přijde, když do finských tradic zaplete americký bluegrass, Balkán nebo rockový odvaz. Střízlivě vzato přináší Frigg, nesoucí jméno po manželce severského boha Odina, vlastně crossover – ovšem crossover energicky zahraný do rozpadu těla a bezpečně zabírající na posluchače i odborníky.

Trvalo dlouho, než někdo přišel na nápad hudbu skupiny nějak nazvat. Když se tak ale stalo, ukázalo se být označení nordgrass jako naprosto ideální. S novým albem Frost On Fiddles sedmička vynikajících hráčů okamžitě zamířila do výšin obou žebříčků world music a nadšených recenzí se ani nedopočítáte.

„Je to šťastná hudba, tak proč se na to nezaměřit,“ tvrdí houslista Tommi Asplund a myslí tím na nejproslulejší finské zřídlo tradiční hudby, region Kaustinen, odkud pochází většina členů skupiny a kde se každoročně koná jeden z největších severských hudebních festivalů. Koho by ale bavilo zůstat na jednom místě, takže Frigg během koncertních turné navazují další přátelství a jejich nordgrass na sebe bere další fascinující podoby.

Ani dublinský kvartet Lankun neodpovídá představám o irské tradiční hudbě, tak jak ji obecně známe: třeba přesvědčením, že v sobě nese víc punku než punk sám. Přestože stojí Lankun od roku 2000 pevnýma nohama na irské půdě a baví ho objevovat neznámé písně ostrovních travellerů nebo dublinské pouliční balady, do nevšedního zvuku zanesl ozvěny krautrocku, drone music, psychedelie a americké old-time music.

Naprostá ojedinělost kapely spočívá v nádherných vokálních harmoniích a neobvykle nastaveném souznění irských dud, akordeonu, houslí a kytary. Pevný názorový postoj zdůraznila skupina na druhém albu Between the Earth and Sky odvážnou změnou názvu: donedávna se totiž jmenovala Lynched tedy Lynčování.

„Nebudeme nadále pracovat pod současným jménem, zatímco ve Spojených státech pokračuje systémové pronásledování a vraždění černochů. Solidarita s utlačovanými, marginalizovanými a lidmi zbavenými domova, a to jak v Irsku, tak v mezinárodním měřítku, pro nás zůstává zásadní,“ vysvětlila kapela odstup od názvu Lynched a přechodu k Lankum, inspirovanému baladou False Lankum irského travellera Johny Reillyho Jr.

Průnik minimalismu na tradiční scénu není novum: vrstvení repetitivních riffů a melodií k působivému vrcholu dovedla například britská skupina Spiro. Ani slovinské trio Širom nezpívá, nesóluje a nepřitahuje pozornost k jednotlivým nástrojům: vše u něho směřuje k vytvoření společného zvuku. Sami za sebe nemusejí hrát složitě, propleteni dohromady a při správné volbě nástrojů, však docházejí k působivě strukturovaným kompozicím probouzejících pocit o vlastní emocionální krajině.

Ano, žít a tvořit v přirozené harmonii s přírodou je klíčovým faktorem tria. Multiinstrumentalisté vlastnící desítky nástrojů z celého světa – Samo Kutin, Iztok Koren a Ana Kravanja – žijí a pracují na pronajatém statku nedaleko Lublaně, odkud vyrážejí na výlety do okolí. Naslouchají přírodním zvukům, spontánně s nimi na místě improvizují, nechávají se jimi pohlcovat a doma ve studiu následně zapouzdří do své imaginární tradiční hudby, jak ji říkají.

Obdivovat tvůrčí fantazii Širomu je snadné, zato popsat neuvěřitelně kontrastní výsledek už je práce pro vraha, ne-li marnost sama. Směs tradice, folku, drone a trance music, improvizace a post rocku nečekaně narušovaná přeskoky k odposlechnutým africkým nebo indickým vkladům totiž připomíná abstraktní snění; princip tvorby přiznaný Anou Kravanja, jinak akademickou malířkou.

Druhé album I Can Be a Clay Snapper vyšlé na renomovaném labelu Glitterbeat doprovází film Memoryscapes. Poodkrývá „výrobní tajemství“ Širomu: hledat a nacházet v přírodě zvuk, jaký nikdo jiný neslyší. Někdy k tomu na úpatí zasněžené hory postačí perské housle ribab, otřískané hrnce, balafon, buben a ježdění zmačkanou plechovkou od piva po dřevěné desce. Zkrátka folk z paralelního vesmíru testující naše vnímání hudby mimo všechny kategorie.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.