Nové hmyzí druhy ohrožené přírody Madagaskaru a putování Jantarovou stezkou: jak se vybíraly trasy

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, jak v Norsku s pomocí umělé inteligence bojují s invazním tichomořským lososem, zmíníme se o smutném osudu zřejmě již vyhynulé čínské populace dugongů, představíme vám druhohorního ještěra brachiosaura, který miliony let odpočíval na jedné portugalské zahradě, a také mezinárodní projekt, v jehož rámci brněnští archeologové zkoumají skládku mamutích kostí v Dolních Věstonicích; na závěr si povíme o problémech kosmické lodi Starliner, na které se pořád ještě nesvezli do vesmíru lidé.

Ohrožená příroda Madagaskaru

Všestranný pomocník domorodce – zebu, zde zapřažen do povozu|foto:Miloš Trýzna

Madagaskar je oblíbeným cílem přírodovědců, včetně těch našich. Tento africký ostrov je často přirovnáván k jakési laboratoři – naprostá většina rostlin i živočichů, na které tu narazíte, se nikde jinde nevyskytuje. Jsou to madagaskarští endemité. Ostrov je už skoro 90 milionů let izolován od zbytku světové pevniny. Není tedy divu, že je domovem tak pestré palety originálních organismů. Z Madagaskaru jsou popisovány stále další, vědě dosud neznámé druhy. Ty však především v posledních desetiletích nemají na růžích ustláno. Mnohé vyhynuly, další to jistě čeká. Asi vás nepřekvapí, že za to mohou lidé.

Entomolog Miloš Trýzna z Muzea města Ústí nad Labem se v rámci velkého mezinárodního projektu už 15 let věnuje biodiverzitě některých skupin hmyzu v chráněných oblastech Madagaskaru. Těžištěm projektu je především výzkum brouků, motýlů, ploštic a rovnokřídlého hmyzu a sledování potenciálních rizik, která jejich biodiverzitu ohrožují. Kromě českých se na projektu podílejí i badatelé z Polska nebo Německa, ale také z Madagaskaru. V jejich případě se jedná především o studenty nebo ochranáře, kteří se tak dále vzdělávají a učí nové metody práce. Jak se na Madagaskaru chytá hmyz a jak se určují a popisují nové druhy? A jsou si sami Malgaši vědomi unikátnosti madagaskarské přírody?

Jantarová stezka: Jak vybrat trasu?

Stará úvozová cesta|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

I přes naše území putovaly odedávna kupecké karavany, směřující ze Středomoří k Baltskému moři, jehož pláže byly zdrojem tolik žádaného jantaru – zkamenělé pryskyřice pravěkých stromů. Karavany vozily pochopitelně i jiné zboží, a to v obou směrech. Byl to však právě jantar, který dal této severojižní trase napříč Evropou jméno – Jantarová stezka. Nebyla to jediná neměnná trasa, ale celá síť cest, utkaná koly povozů tažených dobytčaty a kopyty koní, která vznikala dlouhá staletí, měnila se, rozrůstala, ale také ztrácela. V krajině přepsané civilizací nakonec místy zmizela úplně. Nějaké ty stopy však po ní i tak zůstaly. A my po těchto někdy více, jindy méně zřetelných stopách budeme během září putovat.

Noční procházka Kořenovou roklí v Polsku, která je pozůstatkem staré úvozové cesty|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas, Český rozhlas

Našim průvodcem je archeolog Pavel Bolina, jeden z autorů publikace „Jantarová stezka“, vydané nedávno nakladatelstvím Academia. Spolu s několika přáteli a kolegy se dlouhodobě věnuje terénnímu výzkumu starých cest, zejména dálkových komunikací, v dnešní krajině. Jak nám řekl, výzkum starých cest má v Evropě dlouhou tradici. Studiem starých cest získává historická věda a také archeologie poznatky, ke kterým se jiným způsobem nemůže dostat.