Ohlédnutí za osobnostmi letošních Colours: ZAZ

18. srpen 2012

Pokud by se mezi návštěvníky letošních Colours of Ostrava udělala anketa o nejlepšího interpreta festivalu, mezi prvními by se umístila nenápadná Francouzka Isabelle Geffroy. Že nevíte, o koho jde? Není divu, poslední dva roky jí totiž nikdo neřekne jinak než ZAZ a nebo její druhou přezdívkou - nová Edith Piaf.

Do Česka přijela vůbec poprvé a hned si zamilovaly davy místních fanoušků. A jak se tady líbilo jí samotné?

„Moc ráda hraji na všech festivalech. Nemám žádný vyloženě oblíbený, protože třeba ty zahraniční jsou úplně jiné než máme ve Francii. Je to moc příjemné vyjet do cizí země,“ usmívá se sympatická Francouzka, která do Ostravy dorazila dokonce o den dříve, aby stihla vystoupení svého hudebního idolu Bobbyho McFerrina.

„Věděla jsem, že tady potkám Bobbyho McFerrina, což je umělec, kterého opravdu hodně uznávám. A najednou jsem tak blízko něho a uprostřed dalších pozvaných muzikantů. Je to fajn, moc se mi líbí celé to prostředí. Je dobře, že se o takové památky pečuje a zachovávají se,“ chválí ZAZ.

Dvaatřicetiletá písničkářka se zajímavě nakřáplým hlasem ale neměla na festivalu jednoduchou úlohu. V sobotním programu jí totiž patřil čas před hlavní hvězdou Colours Alanis Morissette. Paradoxně ale možná díky tomu nakonec ohromila tolik lidí.

„ZAZ nasadila hodně vysokou laťku a Alanis podle mne neuměla komunikovat s publikem a to udělalo asi hodně,“ hodnotí jedna z návštěvnic. „Když tady ZAZ bude zas, vůbec mi to nebude vadit,“ dodává se smíchem další z návštěvníků festivalu.

S vizáží obyčejné holky z ulice totiž působí na pódiu bezprostředně. Na publikum neustále švitoří ve své rodné řeči, i když jí skoro nikdo nerozumí, a když začne odříkávat naučený text v češtině, diváci šílí.

ZAZ se zrodila teprve nedávno

Isabelle Geffroy ale není na hudebním výsluní kdoví jak dlouho. Její ZAZ se zrodila teprve před dvěma roky, kdy vydala svou první sólovou desku. Předtím byla zvyklá koncertovat spíš v kabaretech, barech nebo přímo na ulici.

„Mluvit o tom, co hraju, je pro mne vždycky hodně choulostivé, protože to je kombinace všech možných stylů a barev. Taky poslouchám spoustu různé muziky, která mne taky neustále ovlivňuje. Beru si něco ze všeho, co mě v životě potká. Takže není to dance, to je jisté. Je to pop, jazz, funky a taky trochu rocku. Je to na mém albu, je to prostě taková ZAZ. Nevím, jak bych to lépe popsala. Hudba plná barev, které mi pomáhají vyjadřovat různé emoce. Teď mám za sebou první album a klidně si dokážu představit, že to druhé bude zase úplně jiné,“ odpovídá ZAZ na otázku, jak by charakterizovala svou hudbu.

Kromě už zmíněného jazzu a funky v ní můžeme slyšet také swing, latinu, cikánské rytmy nebo tesklivý šanson.

„Moje inspirace přichází ze života, z příběhů, které slyším, z toho, jak vnímám různé věci. Je to takové surrealistické. Ráda také pracuji s lidmi, protože není vždycky jednoduché psát o tom, co já sama cítím. Ale potom si říkám, že to přece dělám pro ně, pro lidi. Nabízím jim své pocity a příběhy. Není to žádná dovolená, ale hodně práce. A myslím, že inspirace se dá najít i na takovémto festivalu. Třeba tohle místo je opravdu neuvěřitelné,“ říká jedna z nejpopulárnějších zpěvaček současnosti, kterou většina hudebních kritiků i fanoušků tituluje jako nová Edit Piaf.

„Myslím, že je to hodně lichotivé přirovnání. Mám ale pocit, že lidé nejspíš potřebují neustále srovnávat francouzské zpěváky a zpěvačky. Takže tím, jak dokážu být emocionální, tak jim v něčem můžu připadat jako Edit. Ale Piaf je Piaf, je to úžasná osobnost. Přála bych si být jednou jako ona,“ uzavírá ZAZ.

autor: Kateřina Daňková
Spustit audio

Více z pořadu