Oysterband: stavitelé folkrockových chrámů

Britská skupina Oysterband – instituce nad mnohé, nestárnoucí enfant-terrible anglického folkrocku, zářiví velikáni spoléhající na švihácké melodie, co by se daly zapřáhnout do kočáru. Hrdinové mnoha bitev, vítězící i dnes přesně mířeným politickým názorem, věrní letitému heslu: „Jít po tom a k čertu s důsledky.“

Spousta lidí čeká na jejich slabý den, na moment, kdy Oysterbandu dojdou síly a on nepřichází. Pojďme si proto připomenout nejzářivější skladby z jejich čtyřicetileté historie. S připomínkou Billy Bragga: „Na politiku se dá i tančit“.

A proč najednou zrovna Oysterband? Vedle toho, že zůstávají báječní a svým způsobem nepřekonatelní, nedávno se přihlásili skladbou My Country Too. Zpěvák John Jones ji napsal ze vzteku přes noc a popsal v nich frustrace Britů z vlády premiérky Theresy May a Brexitu.

„Album Holy Bandits je dílem nespoutané radosti, šokující ve své síle a důvěře v sebe samé; odmítnutí rozhlasových dramaturgů nehrát ty písně ráno, v poledne a večer je přímo pobuřující,“ napsali kdysi v magazínu fRoots, kde kvůli Oysterband dokonce vyňali z každoroční ankety o nejlepší desku hlasování čtenářů, protože několik let po sobě vyhrávali a na stupeň vítězů nikoho nepustili.

„Cestou do Santiaga, ať kvílí vítr / Svatí bandité - tlupa naděje, táhnou za špatný konec / Najdeš nás na polovině cesty do klouzavého svahu / Potkali jsme ďábla potloukajícího se kolem v části města, černé jako noční řeka / Půl cesty nahoru - to je půl cesty dolů / To nám přece nemusíš připomínat,“ zpívají Oysterbandv roce 1993 na albu Holy Bandits ve skladbě The Road To Santiago.

Páteř Oysterband tvoří tři mušketýři: zpěvák a hráč na melodeon John Jones vymýšlí chytlavé sbory a píše nesmlouvavé texty, za houslistou Ianem Telferem jdou melodické melodie, zatímco Alan Prosser k nim vymýšlí kytarové party, nadnášející třeba Jonesův text v nadčasové skladbě I Look For You: „Důkladně si prohlížím každý obličej, který myslím, že znám / Blázniví lidé zírají do zrcadla, aby poznali pravdu / Ale já, já hledám tebe.“

Oysterband nejsou jen tři, zbytek kapely – bubeník a hráč na cello namísto baskytary – se ale během let měnil. Rádi si také na alba a koncerty zvali kamarády, mezi než patří i zpěvačka Rowan Godel ve skladbě Spirit of Dust z tři roky starého alba Diamonds on The Water.

Oysterband deskami šetří, o to víc koncertují a lidé je milují, hlavně v Británii, protože zůstávají stejní. Nenechávají se smýkat přetlakem ega a slávou a sami se u toho hlídají - hned na začátku vyslovil směrem k Telferovi zpěvák Jones legendární přání: „Pokud přijdu na podium v dlouhých kožených kalhotách, budu lidem povídat o křišťálu a navíc se u toho tvářit vážně, zastřel mě.“

V synergii hlasů, věků a životapohledů se Oysterband vždy ocitl s ikonickou „grande dame“ temných balad June Tabor. Naposled v roce 2011, kdy se k sobě po jednadvaceti letech vrátili společným albem Ragged Kingdom s vynikajícími coververzemi skladeb: pro zpěvačku a kapelu nepostradatelnými nebo vyjadřujícími to za čím si stojí. U ztišené, rockovosti zbavená Love Will Tear Us Apart od Joy Division jakoby zmizela beznaděj, přestože bolest zůstává.

Spustit audio