Píše, maluje, fotí... Radovan Šťastný je muž několika talentů

O tvorbě a vidění:

Odmalička mě bavilo zaměňovat věci, měnit jim role. Takové to – jaké by to bylo, kdyby... Ve videoklipu pro Richarda Müllera jsem měl takovou záměnu – podobenství. Dům jsem vystavěl jako pingpongový stůl... Dva lidé (manželé) spolu hrají a postupně se jim na tom stole kupí věci, jak to život nosí. (...) A  to se rozpadne a najednou se  ti dva lidé začnou o ty věci přetahovat. Až po ten poslední pingpongový míček.

O dítěti uvnitř:

I mým studentům říkám, že všechno se naučíme. Najdeme si, co potřebujeme vědět, ale jak nám jednou uteče to dítě, to už nikdy nenajdeme. Moje rada všem – nenechte si utéct v sobě toho prcka, protože ten je nejvíce zvědavý. On si otevře ty dveře, za kterými to nezná. A hlavně ho vůbec nezajímá, že se to třeba nesmí. To malé dítě prostě udělá to, co chce udělat.

O smutcích a těžku:

To, co neumíme, je ten každodenní, kapkající stres. Ta šedivá smradlavost, ve které tu chodíme, protože „víš, to my musíme, to je ten život“. To jsou ty šílené věty, stereotypy. Nebýt mých několika přátel a lesů kolem mého domu, asi bych byl v depresích. Nějak se to nakupilo a těch skvělých lidí, kteří odešli, je hodně. Teď nám odešel David David Stypka...

Čtěte také

David Stypka v posledním rozhovoru pro ostravský rozhlas

Já jsem seděl a měl jsem pocit, jako by mi někdo uříznul kus paže. A přitom jsme nebyli blízcí přátelé na té intenzívní bázi. Ale já měl pocit, jako by mi něco ukradli. Okraden – ano, tak jsem se cítil. Vždycky jsem rozuměl tomu, co mi chce sdělit. On mluvil naší řečí.

Radovan Šťastný

Kumštýř nadaný hned několika talenty. Hraje si se slovy – textuje, píše básně, maluje, ilustruje a na fotografiích ukazuje svět pod povrchem. Možná ho hodně zformovalo někdejší onemocnění a taky jiné příběhy, které ho inspirují. Třeba Arnošt Lustig: tisíckrát spadnout a po tisící vstát...