S konžskou rumbou až do hrobu

Lakonický název předchozího alba Na Kozonga tedy „jedu domů“ a toho nového, kdy Ekoya znamená něco jako „to přijde“, souvisí podle konžského zpěváka Jupitera s cestou na místo velikosti zhruba dva metry čtvereční ležící pod zemí, kde ho prý přejdou všechny starosti a nebude se muset soustředit na materiální věci. „To sice není příliš optimistické, ale ani pesimistické, protože je to pravda,“ tvrdí Jupiter snažící se předtím, než to na světě zabalí, ho pořádně prozkoumat, a tak ho s kapelou Okwess projíždí křížem krážem. Naposled se zastavili v Mexiku, a když už se tam kvůli covidu museli zdrže déle, než předpokládali, vydali se po stopách afrických otroků v Latinské Americe. „Naši hudbu to sice hodně ovlivnilo, ale nezměnilo, jen zněla najednou docela jinak. Donutilo nás to také přemýšlet o konžských kořenech v afro-latinském příběhu,“ vysvětlil Jupiter lehkost, s jakou do sebe zapadly jeho funky-rock a konžský soukous s mexickou cumbií.

Neodolatelně taneční styl tvoří hudební páteř jihoamerického kontinentu a za jeho rodiště se považuje atlantické pobřeží Kolumbie, zahrnující regiony s největší populací černých otroků z Afriky. Každá ze zemí si cumbii převzala po svém, asi nejrychleji se ale hraje v Mexiku a proto Jupiterovi připomíná kytarový soukous z Konga.

Album Ekoya se za účasti mnoha místních muzikantů natáčelo v Mexico City a produkce se ujal Camile Lara z elektro projektu Mexican Institute of Sound. Jupiter si tu prý také hodně užil taneční party s brazilskou zpěvačkou Flavií Coelho. „Dobré účty dělají dobré přátele, a to je důvod, proč se nerad stýkám s mrtvými. Jen berou a nic nedávají a nikdy nezaplatí včas,“ zpívají spolu ve skladbě Les Bons Comptes.

V Mexiku se Jupiter samozřejmě setkal s utlačováním původních obyvatel, a protože mu jsou podobné věci odjakživa proti srsti, vedl o tom dlouhé rozhovory s raperkou Mare Advertencií Lirikou z národa Zapotéků, slavných válečníků žijících dnes na území mexického státu Oaxaca. Nakonec spolu složili skladbu Orgullo, ve které Lirika požaduje pro Zapoteky právo na důstojnou existenci a historickou spravedlnost, kterou stále hledají.

Ugandský label Nyege Nyege se od roku 2013 proměnil ve fenomén světové elektronické scény a pozornost si zasloužil o to víc, že vedle prezentace neznámých lokálních východoafrických producentů, které následně proslavil, také kurátoruje mezinárodní spolupráce, rašící na labelem organizovaném festivalu přezdívaném Afro-galatický karneval. Ten si zachovává podvratného ducha a podporuje hudbu vycházející především z undergroundu. Do města Jinja se sjíždějí umělci takřka z celého světa, pro něž je být součástí platformy Nyege Nyege druhem prohlášení o svobodné umělecké kreativitě vzdorující komerci. O té se u peruánské producentky Alejandry Cárdenas vystupující pod jménem Ale Hop nedá uvažovat ani na moment, její hudba v sobě prolíná experimentální elektroniku, kytary a zvukové vrstvy afro-peruánských rytmů. Má tituly z dějin umění, techniky a v Berlíně, kde žije, si dodělává doktorát na universitě. Nedalo se tedy očekávat, že by někdy vyhledala konžského kytaristu stylu soukous, ale na festivalu se tomu nevyhnula a Titi Bakorta navíc na spolupráci nadšeně přikývl. A tak do sebe na albu Mapambazuko šťastně vrazily dvě hypnotické bestie: syntezátorové elektro beaty a kytarový soukous.

Ke každé experimentální hudbě patří klauzule o právu na neúspěch a nikdo se tomu nediví, ani label Nyege Nyege s tak rozsáhlým katalogem ne pokaždé zamíří do středu terče, u Ale Hop a Titi Bakorta by mohl mít ale třeba deset pokusů a stejně by pokaždé trefil. Nejspíš za to může konžská rumba, jeden z nejpopulárnějších panafrických stylů v dějinách kontinentu, mladými kytaristy v 80. letech minulého století dotažený do ještě rytmicky ostřejšího a tanečnějšího soukousu, který skladatel Ray Lema výstižně popsal: „Vezmete frázi, opakujete ji a opakujete a opakujete, dokud se vám nezatočí hlava.“ A na to je kytarista z Kinshasy Titi Bakorta doslova expert.

Ne že by na to tvůrci alba Mapambazuko při prvním setkání hned mysleli, každopádně má ale jisté historické souvislosti: konžská rumba vznikla ve 40. letech minulého století totiž poté, co se do Konga dostaly nahrávky kubánské a jihoamerické hudby a Konžanům netrvalo dlouho než v rumbě, boleru, cumbii nebo salse nerozpoznali důvěrně známé tradiční rytmy a melodie, které se za oceán dostaly během otrokářské éry. Ale Hop tak s Titi Bakortou společný jazyk moc dlouho hledat nemuseli.