Soud dnes vynese rozsudek nad vítkovskými žháři

Jsem na chodbě soudu, kde máme improvizované studio. Na malém stolečku jsou záznamové přístroje, které umožňují nahrávat děj v jednací síni. Na tomto místě už několik měsíců poslouchám se sluchátky na uších žalobkyni, znalce, advokáty i obžalované. Po takové době si troufám tvrdit, že už znám snad každý nádech i tón hlasu všech zúčastněných.

Sundejte pouta, prosím. Těmito slovy začínal předseda senátu Miloslav Studnička prakticky každý den procesu. Když dokazování skončilo, přišla na řadu fáze, která může laikům připomínat americké filmy - souboj právníků. Každá ze stran dostala šanci přesvědčit senát o své pravdě.

Přednes státní zástupkyně Brigity Bilíkové trval hodinu. Věnovala se i formě útoku. „Obžalovaní šanci na přežití osob nacházejících se uvnitř domu zcela minimalizovali. Požár v jediném okamžiku fakticky rozprostřeli po celé ploše domu,“ řekla před soudem žalobkyně.

Bilíková také detailně rozebrala každého z obžalovaných. Za mozek skupiny označila Davida Vaculíka. Mladého muže, který tady, v jednací síni, jako jediný vůbec nevypovídal. Pouze, když se schylovalo k výslechu matky těžce popálené Natálky, žádal, aby u toho nemusel být. „Mám zánět na palci u nohy, nemůžu chodit. Je to i dost bolestivé,“ vysvětloval.

„Tato strategie vychází z manifestu mezinárodní teroristické neonacistické organizace Combat 18. A David Vaculík má na svém těle vytetován symbol C 18. Taktika takzvaného osamělého vlka říká, že s těmi, proti kterým je veden boj, není vhodné se setkat. A to ani v rámci soudního řízení,“ popsala Brigita Bilíková během závěrečné řeči.

Z obhájců byl jejím důstojným soupeřem mladý advokát Pavel Pěnkava. Často používal gesta a kladl si řečnické otázky: „Je svůdné považovat útočníky za bezcitné bestiální vrahy nezletilého bezbranného dítěte, ale není pravda náhodou taková, že před soudem stojí osoby, které spíše než v úmyslu upálit nezletilé dítě nebyly schopny domyslet celý dopad jejich jednání a rozsah vzniklých následků?“

A pak jsme slyšeli i jeho klienta Jaromíra Lukeše, který dosud vypovídat nechtěl. „Vím, že to, co jsme provedli, vůbec není dobré, a že jsme udělali něco hodně špatného. Ale vinen z pokusu vraždy se cítit nemůžu, protože jsme zabíjet nechtěli a kluci také ne. Protože já jsem byl ten člověk, který jim řekl, že je to neobydlený dům,“ řekl před soudem.

K soudu promluvil i obžalovaný Ivo Müller. „Hlavně je mi líto, že bylo tak zraněno malé dítě a málem přišlo o život. S tímto budu žít do konce života a věřte mi, že to není nic snadného. Taky bych se chtěl omluvit své rodině, hlavně své mamce za to, co jsem jí způsobil tímto svým činem. Znovu se chci omluvit všem poškozeným,“ řekl před časem.

A stejně tak Václav Cojocaru: „A opravdu je mi to líto, upřímně líto, co se stalo, komu jsem ublížil, všem poškozeným.“

Na dnešní rozsudek se přijedou podívat i rodiče těžce popálené Natálky.