Stella Chiweshe: Babička tradiční hudby

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Stella Chiweshe

Po zprávě, že zpěvačka a hráčka na mbiru staví v rodném Zimbabwe kolektivní centrum Chivanhe následovala další, o nic méně překvapivější: label Piranha znovu vydal její průkopnické album album Ambuya, na kterém Královna mbiry za doprovodu legendární britské skupiny 3 Mustaphas 3 světu před třiatřiceti lety poprvé představila zvuk magického nástroje spojeného se starobylými rituály a protikoloniálním odbojem.

Přes požehnaný věk, letos Stella oslaví pětasedmdesátiny, se Ambuya Chinyakare neboli Babička tradiční hudby, prý cítí dostatečně čilá na to, aby se ujala role projektantky, finanční ředitelky a stavbyvedoucí, protože si s vybudováním centra zaměřeného na tradiční kulturu národa Shona spojenou s mbirou plní celoživotní sen.

„Každému umožní uniknout šílenství civilizace a projít ozdravným procesem. Mbira léčí a v duši nastoluje mír,“ vzkazuje Stella dopředu všem budoucím návštěvníkům, jedno jaké národnosti, z jaké kultury a jakého světonázoru.

Na společné napojení má totiž Stella osvědčený recept: stačí být za zvuků mbiry zticha, protože když lidé mlčí, dokážou být prý mnohem moudřejší a daleko lépe se mezi sebou domluví.

Mbira dza Vadzimu, zkráceně mbira, znamená hlas předků. Stáří drnkacího nástroje, kterému sluší český překlad palcové piano, odhadujeme na tisíc let a představuje symbol tradiční kultury národa Shona ze Zimbabwe. V principu se jedná o dřevěnou skříňku s kovovými pružnými lamelami, rozezvučenými hráčovým palcem a ukazováčkem. Stella ovšem nejčastěji hraje na mbiru, jejíž ozvučnici tvoří vysušená tykev, a když se ji kdysi zeptali na tajemství zvuku, odpověděla: „Neznám ho, moje ruce jsou ukryté uvnitř a tam je tma.“

Mbira umožňuje zahrát proplétající se melodické řetězce v synkopovaných rytmech, cyklicky se opakující jako u minimalismu, do nichž vstupuje zpěv na bázi zvolání a odpovědi. Několikahodinové extrémně repetitivní skladby pak vytvářejí atmosféru, které postupně podléhají jak hudebníci, tak publikum.

Běžnému posluchači může stálý rytmus bez meziher zprvu dělat potíže, protože v něm nedokáže vnímat donekonečna se opakující melodie, ovšem v tom právě spočívá kouzlo mbiry, schopné vás přenést přes prostor a čas.

Také průběh celonočního duchovního obřadu bira určují hypnotické melodie drnkacího nástroje. Pomohou vám dostat se do léčivého transu, zatoulat se do jiného vesmíru nebo jak říká Stella, telefonicky vás spojit s duchy vašich předků, přičemž médiem je právě mbira. Neobejdou se bez ní žádné rodinné oslavy, svatby, křtiny a oblíbené jsou koncerty určené pro meditativní rozjímání.

Však to zkuste sami: Stella nedávno zveřejnila hodinový koncert Mbira Trip, nahraný na mořské pláži v Itálii.

Stala se všeobecně první virtuózkou na mbiru v národě Shona, ve kterém byl  status ženské hráčky až do 60. let minulého století nepřijatelný. Tehdy navíc koloniální správa považovala mbiru za nebezpečný, tudíž přísně zakázaný nástroj.

Když Zimbabwe získalo v roce 1980 nezávislost, patřila už Stella mezi nejrespektovanější hráčky v zemi. Do světa se vydala s národním hudebním souborem a nakonec usadila v Berlíně, kde dodnes napůl žije a kde v roce 1987 vydala album Ambuya, pasující ji okamžitě na mezinárodní hvězdu a na kterém je dodnes platná každá nota.

Nečekané nástrojové kombinace

Tak jednoduše všechno ale nešlo. Dosud totiž byla zvyklá hrát sama a najednou jí navrhli doprovod kapely, ke všemu britské. „Dobře, zkusím to. Dělají to jiní, tak proč ne já,“ řekla si prý Stella, ale prosadila si dva muzikanty ze Zimbabwe. A to nebylo vše: za průlomové se album nepovažuje pouze pro souhra mbiry a elektrických kytar, jedná se o první nahrávku zahrnující marimby. „Od třinácti let jsem zvuk marimby slyšela v hlavě, teprve v Berlíně jsem ho z ní ale dostala ven,“ vysvětlila Stella dosud neexistující nástrojovou kombinaci.

Povídání o balkánsko-punkové legendě 3 Mustapha 3 by vydalo na knihu. Dodejme pořádně napínavou, protože fiktivní příběh kmotrů world music začal kdysi v Londýně, kde členové rodinného klanu Mustaphů z balkánského městečka Szegerely vylezli celí prokřehlí na Mezinárodním chladírenském kongresu z ledniček. Pod přezdívkami strýců se skrývali Lu Edmonds, Collin Bass nebo Ben Mandelson a řidiče jim na cestách po Evropě dělal Christoph Borkowski.

Pro neznalé a v rychlosti: jde o jména dodnes nesmírně vlivných hudebníků, producentů a organizátorů veletrhu Womex. „Stella byla tak laskavá, že nás pozvala do svého hudebního vesmíru, s důvěrou v naší nepolíbenost zvukem mbiry. Dobrá věc na tom byla, že to před námi nikdo nezkoušel, takže nemohl říct, hele, takhle se to nedělá,“ zavzpomínal po letech na natáčení alba Ambuya kytarista Ben Mandelson, dobře nám známý z účasti na Czech Music Crossroads.

Od tradice k vlastním skladbám

Od tradičního repertoáru Stella přešla ke skládání vlastních skladeb. Měla k tomu pádný důvod. Kdyby totiž zůstala pouze u tradičních duchovních skladeb, mohla by prý – dokonce i v Berlíně – probudit zlé duchy a vyvolat nežádoucí jevy. Ti naopak hráčům na mbiru pomáhali v časech chimurengy neboli protirežimní národní partyzánské války v Zimbabwe: na utajených obřadech dodávali bojovníkům sílu a pomáhali mobilizovat národ.

Album Ambuya otevírá skladba Chachimurenga, kterou Stella napsala jako prosbu o skončení apartheidu v sousední Jižní Africe. „Dnes píseň nevolá po boji, ale po sjednocení a společném zpívání lidí, kteří se neznají, ale pro dobro věci by se poznat měli,“  tvrdí Stella.

Největší žijící hráčka na mbiru je proslulá tím, že žádnou z písní nikdy nezahrála dvakrát stejně, to protože je považuje za živé věci, jimiž byla obdarována a při přeletu oceánu ji prý jednu dokonce věnovaly mořské panny, aniž by si toho na palubě letadla kdokoliv všimnul.

Spustit audio