Urban Turban. Švédské pop hity v perštině

To u neznalých samo sobě samozřejmě zájem nevyvolá, takže je nutné napovědět. Popište prý pohanskému severskému kmenu bluesové standardy nebo skladby Johna Mayalla pomocí posunkové řeči a následně ho požádejte, aby je zahrál. Nic divnějšího jste pak v životě neslyšeli, to dá rozum. Proto názor na Urban Turban nastavený v 90. letech platí dodnes: znějí jako kdyby Captain Beefheart na poušti jamoval s arabským bigbandem.

Zlověstný, k bluesovým puristům až bezohledný zvuk okamžitě srážel k zemi, kdy hlava navíc nebrala, kde se u skupiny vzala odvaha zkombinovat blues s niněrou, slide kytarou, harmoniem, loutnami a orientálními tradičními nástroji.

Se švédskými rádiovými hity se to mělo jako u nás: posluchači si je spojovali s osobnostmi domácích populárních zpěváků a novými texty – po těch původních notabene autorech nikdo nepátral. To nebylo ve své době podstatné. Snad až teď mnohým dochází, že jim zpěváci Lena Andersson, Anita Lindblom, Fred Åkerström nebo Åke Hallgren vedle švédských hitmakerů servírovali převzaté skladby amerických písničkářů Buffy Saint-Marie, Billa Cooka, Joe a Audrey Alisonových nebo britského skladatele Leslie Bricusse. Urban Turban tomu se zpěvačkou Shamim Naghedi nasazují korunu perským přebásněním a samo sebou důvěrně známým zvukem, i když tentokrát – s ohledem na nadčasové, i přes své stáří k jádru pudla mířící texty – z jeho dráždivosti částečně upustili a nechali do hry vstoupit tklivé housle Mukiryana Abubakra z Kurdistánu.

Rytmicky a melodicky prošly skladby blízkovýchodní modifikací a v perštině hledala Shamim způsob, jak spojit Švédy s uprchlíky a jejich kulturami a zároveň podat důkaz, že daleko víc nás toho spojuje, než rozděluje. Spolehlivým spojníkem se jí pak s Urban Turban stala hudba a myšlenka na multikulturní ráj.

Ne, nesmějte se. Máme k němu sice ještě hodně daleko, jak se ale říká, kdo nic nedělá, nic nezkazí.