27 % svobody

Dvacet sedm procent. To je jen o trošku více než jedna čtvrtina. A je to číslo, které odpovídá volební účasti v našem kraji. Můžeme z toho vinit zkorumpované politiky, nepřízeň počasí, dlouhou pracovní dobu, televizní program nebo neschopnou sekretářku, která nám termín voleb zapomněla poznačit do diáře. To je nám ale, s prominutím, houby platné.

Statistikové a odborníci na veřejné mínění předpověděli, že se nám k volbám nebude chtít jít. Jako důvod uváděli zhnusení politikou a nedávné aféry, které plnily přední stránky novin. Odposlechy, zásahy do soukromí, případ Kořistka, který, ať dopadne jakkoli, už teď je jednou velkou prohrou. Možná si poslanec všechno vymyslel, možná lže druhá strana. V každém případě, někdo lže. A nám to vůbec nepřipadá divné. Politici přece lžou pořád, říkáme si. Ale to je právě ono. Děti učíme odmalička, že lhát se nemá, ale sami se necháváme obalamutit a ještě to přijímáme s chápavým úsměvem. Cosi to svědčí o morálce. V zemích, které si dáváme za vzor, hrozí za jedno zaškobrtnutí vyhazov. Státník, který měl jen mimomanželský poměr, sám odstoupí z funkce. My si pročítáme zprávu o stavu korupce ve světě, kde dosahujeme předních míst, a jaksi nám nedochází, že v tomto případě nejde o olympiádu. V tomto případě je lepší závod vzdát.

Malá účast ve volbách potvrdila nezájem o věci veřejné. Patnáct let od okamžiku, kdy velká část národa vyšla do ulic, nám už přece o nic velkého nejde. Svobodu máme. Jenže svoboda znamená zodpovědnost. I zodpovědnost sama za sebe. A tak se obloukem vracím k číslu 27. Osobnostem, které v krajských volbách dostaly hlas, upřímně gratuluji. Stojí za nimi lidé, kteří jsou možná taky jen zhnusení politikou, ale své svobody se dobrovolně nechtějí vzdát.