Ivana Šuláková: Sucho
Poslední tři roky jsou v Česku velmi suché. Jsou u nás místa, kde už několik let nepršelo (obec Přibice na Břeclavsku – 4 roky). Vláda proto rozhodla, že ještě letos připraví zákon, který zavede stupně ohrožení suchem, podobně jako u záplav.
Tento týden jsem si na tramvajové zastávce vyslechla rozhovor dvou postarších mužů, kteří se evidentně dobře bavili. Vzájemně se totiž častovali vtipy a ty prokládali pořádnou dávkou smíchu. A tak jsem zaslechla i jejich nejnovější přírůstek: Děti ve školce prý se namísto písničky „Prší, prší, jen se leje, kam koníčci, pojedeme?" učí nový popěvek „Sucho, sucho, co se děje, čím zahrádku zalejeme?". Pánové se zasmáli, já jsem ztuhla.
Připadá vám snad normální nosit v dubnu venku kraťasy a tričko a opalovat se polonazí? Aprílové počasí bývalo vždycky plné zvratů a hlavně deště. To letošní se ale vymyká. Deštník jsem ani nevytáhla, což mě mimochodem mrzí, protože jsem dostala k narozeninám úplně nový, parádní. A taky na květen meteorologové předpovídají hodně teplo, občas i tropické a hlavně – velké sucho.
Příroda chřadne, vegetace prý přemírou květu bojuje o přežití, ve Frýdku-Místku už kvůli tomu začali zalévat městskou zeleň, majitelé studní lamentují nad klesající hladinou, hasiči zase nad riskantními ohništi v blízkosti přeschlých lesů a zemědělci nad očekávanými nízkými výnosy. A pamětníci? Ti poukazují na podobnou situaci z poválečných let minulého století.
Sucho a jeho dopad na zemědělství tehdy dokonce zamíchaly politickou situací v naší předúnorové republice. Američané nabídli evropským státům Marshallův plán, který měl pomoci obnově hospodářství. Československo ho ale po nátlaku Stalina odmítlo a přijalo od něj na oplátku 600 tisíc tun obilí, které nám kvůli suchu chybělo. Tím jsme si podepsali ortel a k Moskvě se připoutali ještě více.
Historie tady jasně ukazuje, že sucho neznamená jen náhradní zásobování cisternami, nemožnost zalévat zahrádku nebo napouštět bazén, zdražování chleba, ovoce a zeleniny... Může znamenat mnohem více. O žádném dalším americkém ani ruském plánu, který by zamíchal naší historií, sice nic nevím, ale jedno je jisté – naštvaná příroda s námi nějaké úmysly má. A já bych moc ráda věděla, jaké.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.