Ivana Šuláková: Vnouče na přání
Ježíškova vnoučata mají své pokračování. Unikátní projekt Českého rozhlasu, který v závěru loňského roku spojil tisíce osamělých seniorů se solidárními dárci má své pokračování. Říkáme mu Vnoučata na přání. A proč právě takto?
Projekt Ježíškova vnoučata považuji za geniální. Neříkám to proto, že jeho autorem je moje mateřská firma. Tvrdila bych to i v případě, že by s ní přišel kdokoliv jiný. Není totiž nic úžasnějšího, než když v tisícovkách zcela neznámých lidí probudíte potřebu někomu pomoci.
V tomto případě šlo o pomoc osamělým seniorům, kteří si k Vánocům přáli většinou malé dárky, zážitky, posezení nad domácí bábovkou nebo jen setkání s lidmi, se kterými by si mohli popovídat. A právě poslední jmenované přání převládalo a inspirovalo Český rozhlas k tomu, navázat na Ježíškova vnoučata dalším pokračováním. Tentokrát s názvem Vnoučata na přání.
Je až neuvěřitelné, kolik starých osamělých lidí by si přálo pravidelně setkávat s jinými lidmi, popovídat si s nimi, zavzpomínat nad fotografiemi z mládí, dozvědět se od nich něco nového, vypít si společně kávu nebo čaj. Prostě prožít spolu pár okamžiků, které mají od slova samota hodně daleko.
A právě toto by měla splnit Vnoučata na přání. Dobrovolníci, kteří chtějí pomoci osamělým seniorům a už teď se registrují na internetových stránkách jeziskovavnoucata.cz. Když se tam podíváte, zjistíte, že ochotní dárci chtějí s osamělými seniory strávit už přes 200 hodin a další stále přibývají.
A taky se tam možná budete inspirovat některým z příběhů, které si tam můžete přečíst nebo poslechnout v našem vysílání. Tento týden to byly příběhy kytaristy Přemka z Karviné, kostymérky Daniely z Orlové, Aničky z Bystřice nebo osamělé Olgy z Darkova, která přichází o paměť.
Co příběh, to lidský osud. Co příběh, to touha po vnoučeti, třeba jen na pár hodin. Někdy je nalezení jejich dárce složitější, než získání peněžního nebo materiálního daru. A o to právě jde – vložit do této pomoci něco jiného než peníze. Vložit do ní kus svého času a srdce. Zkusíte to taky?
Související
-
Darujte chvíli ze svého času a udělejte radost opuštěným...
Spočítali byste, kolikrát za den s někým mluvíte, telefonujete, něco řešíte? Je toho někdy tolik, že člověk pak nejraději vyhledává ticho. Jenže společnost naopak c...
-
S nemocí bojuje smíchem a ráda by poznala nové lidi. Co si...
Seniorům v domovech nejvíce chybí společnost. 78letá paní Olga pomalu ztrácí paměť, s nemocí bojuje smíchem a potřebovala by, aby za ní někdo přišel a popovídal si s ní.
-
Bývalá učitelka hudby se po letech zase těšila na návštěvu....
Díky Ježíškovým vnoučatům se klientka karvinského domova po dlouhé době těšila na návštěvu a zašla i ke kadeřníkovi. Od matky dvou malých dětí dostala osamělá senio...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
