Absurdní divadlo s příkazy

Ostrava má svůj filmový festival. I já jsem patřila mezi desítky těch, kteří byli u slavnostního zahájení. Nebudu se tady pouštět do hodnocení filmu Tomáše Vorla, který mohli diváci vidět úplně poprvé. Zaujal mě totiž jiný film. Ten, který se odehrával naživo v předsálí kina Vesmír. Řeknu vám, děj toho, co jsem viděla na vlastní oči, mě pobavil a zaujal daleko více. Podstatnou roli v něm hrály uvaděčky, šatnářky a hlavně - minimálně desítka nejrůznějších příkazových tabulek. Návštěvník se tak třeba mohl na stěně šatny dočíst, že "Mokré deštníky přijímáme jen v igelitové tašce" nebo "V průběhu představení nebudou vydávány žádné drobnosti z kapes" či již klasické "Zákaz vstupu. Jen pro personál". Na dámy zase čekal na toaletách rozkaz z oblasti intimity - o tom, za jakých okolností vůbec mohou vhodit hygienické prostředky do koše. Pokud něco o Ostravě vypovídá, jsou to tyto nápisy. Ani na jednom z těchto rozkazů nebylo kouzelné slovíčko prosím. Či údaj, kdo vlastně tyto pokyny vydává. Představte si, že začne pršet, vy šťastně objevíte v tašce deštník, ale do kina zřejmě nepůjdete, protože už nemáte igelitku. Absurdní drama může pokračovat tím, jak si milovnice filmového umění zničí doklady a další předměty v kabelce, kde v hrůze ukryje svůj promočený deštník. Bulat Okudžava o podobném fenoménu rozkazů v sovětském metru napsal jeden ze svých slavných protestsongů. Ostrava v této atmosféře zahájila svůj festival. Nevím, kolik z přítomných si tabulek vůbec všimlo. Ostravák je už zřejmě imunní. Festival je přitom jednou z akcí, kterou chce Ostrava získat titul Evropské hlavní město kultury. Určitě si to zaslouží. Vidět najednou film na plátně i absurdní divadlo s příkazy v kině v centru třetího největšího města v zemi se vám jinde asi nepodaří.