Aktivita místních lidí

6. únor 2008
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Minulý týden se v Kozlovicích uzavřel dvouletý projekt, který měl za úkol zvýšit zájem turistů o tuto obec i její okolí. Kozlovičtí si rozestavili po vsi informační panely, pořídili si nové webové stránky, svým návštěvníkům rozdávají mapy, turistické brožurky a pohlednice. Autorka poznámky si ale ze své návštěvy odvezla daleko víc.

0:00
/
0:00

Na slavnostním zakončení projektu se v oblíbeném kozlovickém pohostinství sešlo hodně lidí. Byli tu členové samosprávy, zástupci firem, které projekt realizovaly, pracovníci informačních center... Jak jsem ale postupně zjišťovala, mnozí ze shromážděných lidí byli prostě místní obyvatelé. Někteří se podíleli na přípravě závěrečného setkání, někteří na projektu jako takovém. A tak jsem se třeba dověděla, že vynikající koláče zvané lopaťáky, kterými nás hostili, byly napečené v místní cukrárně. Že zelí, které bylo přílohou slavnostního oběda, pocházelo ze zahrádky pana místostarosty Lumíra Červenky a že celý oběd nám připravila Ludmila Walerová - vyhlášená kuchařka, bez které se neobejde žádná místní slavnost. A když jsme po obědě navštívili areál fojtství, přivítali nás tam další rodáci. Marie Prudká provádí návštěvníky expozicí sakrálního umění. Ve staré školní třídě nás zase očekával pan učitel Štěpán Pustka. A já jsem se dověděla, že tento pán opravdu po celý život učil v Kozlovicích matematiku a nyní provádí děti expozicí obecné školy. Do většiny zajímavých aktivit, které se teď v obci dějí, jsou zapojeni místní lidé. V Kozlovicích prostě najdete skutečnou lidskou občinu. A to je dnes, myslím, docela vzácné.

autor: Tereza Pogodová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.