Andrea Čánová: Absence odvahy

Když usedám k psaní této poznámky, škrábe mě v krku, kašlu a beru antibiotika. Ano, jsem nemocná. Jenže své povinnosti si splnit musím. Tak se holt chová dospělý člověk zodpovědný vůči zaměstnavateli. A navíc, my ženy nějakou tu rýmičku přežít umíme.

Zdá se ovšem, že podobný postoj tak úplně neplatí pro druhou polovinu lidstva. Ano, pro muže, z jejichž žebra jsme my ženy byly stvořeny. A zvláště pak pro kategorii pánů tvorstva spojených s veřejným životem a politikou.

Příklad z poslední doby. Ostravský klub Fiducia se rozhodl uspořádat veřejnou diskusi ke kauze zchátralého módního domu Ostravica. Ano, té někdejší perly architektury, toho domu, v jehož bistru uměli dělat ty nejlepší chlebíčky a kde jezdil výtah i s obsluhou. Dnes ruina, která vhání slzy do očí.

Mezi pozvanými byl i pan primátor. Jenže nepřišel ze zdravotních důvodů. To se dá pochopit. Ovšem to by v ten den nesměl vystoupit v televizi a druhý den na to by ho zvídaví novináři nesměli spatřit při nějaké akci fotbalového Baníku.

Zázračné uzdravení? Tak jako já nechci svého zaměstnavatele nechat na holičkách a příspěvek dodám, tak by i vrcholný politik měl vůči svému zaměstnavateli, tedy nám občanům a voličům přistupovat zodpovědněji.

Zdá se ovšem že pan primátor v tom není sám. Takový bývalý ministr obrany Barták onemocní pravidelně v den, kdy ho policisté zvou na výslech, aby vysvětlili korupci kolem armádních vozidel Tatra.

Zdá se to jen mě, že je hlavně nemocná politika a ta choroba se jmenuje absence odvahy?