Andrea Čánová: ‚Blízkovýchodní‘ zážitek

- Dobrý den, mohli bychom vás požádat o komentář k hnutí Hamás a jeho roli v konfliktech na Blízkém východě?
- No, požádat můžete, ale já řeším konflikty s lidmi, kteří nechtějí, aby se na jejich pozemcích stavěly protipovodňové hráze.
- To není možné, mluvím s panem Turečkem?
- Mluvíte.
- A jste Břetislav?
- Jsem, ale pracuji u Povodí Odry.

Možná nějak takto se odehrál nejeden rozhovor, který zažil bodrý chlapík z vodohospodářské firmy. Potkala jsem ho tento týden v Bohumíně, kde s lidmi řešili stavbu ochranných valů. Když jsem se představila a požádala o rozhovor, hned si vzpomněl na svého jmenovce a našeho kolegu z Českého rozhlasu Břetislava Turečka, blízkovýchodního zpravodaje.

Později se ukázalo, že těch podobenství může být více. A že novinář může zažít horkou půdu pod nohama i na východě naší republiky.

Beseda o hrázích byla ve školní třídě a místnost byla doslova napěchována lidmi. Poprosila jsem tedy, jestli si krátkou zprávu mohu na notebooku postříhat ve vedlejší třídě. Nebyl problém, dokud mě neobjevila bojovnice, jejíž výraz by mohl být inspirací i pro agenty Mossadu.

Paní uklízečka ze školy v Pudlově mě z území, které jsem zřejmě podle jejího úsudku neoprávněně obsadila, vykázala s razancí a výkřikem - a to si myslíte že uklízečka je něco míň?

Holt na východě blízkém i tom našem se prostě zřejmě musí bojovat, po dobrém už to asi nikdo neumí.