Andrea Čánová: Katastrofy

Začalo to už ráno. Probouzím se a cítím nebývalou zimu. Můj muž, který obvykle vstává dříve, hlásí, že se porouchal plynový kotel. Vybaven baterkou a příslušným návodem se to vydal do sklepa řešit. Já se mezitím vrhla na naše krbová kamna, protože jsme chytře vyhlásili boj plynárenské společnosti a máme ještě jeden zdroj tepla.

Chystala jsem se umýt skleněná dvířka, když jsem zjistila, že je nefunkční rozprašovač na čistícím spreji. Mezitím ovšem můj muž kotel spravil a vše se spustilo. A našel i způsob, jak vyčistit dvířka.

Rozhodla jsem se, že pohodu domova dotvořím v kuchyni, navzdory genderovým poučkám, jsem se usídlila u sporáku a jala se vařit slepičí polévku.

Katastrofy ovšem pokračovaly. Polévka už byla hotova, nicméně se ukázalo, že nejsem schopna odklopit víko tlakového hrnce. Klíčová součástka na uvolnění páry nefungovala. A vědoma si, jak nebezpečný předmět to je, nenašla jsem odvahu víko násilím sundat.

Chlap už ovšem začal být nervózní, neb po takových výkonech s kotlem dostal hlad. Do toho se mi pod nohama motal kocour František.

Později se ukázalo, jak tragickou chybu jsem udělala, když jsem signály zvířete, toho čtyřnohého, ignorovala. František totiž nevydržel se svou potřebou, ano tou větší a to, co má vykonat do mísy se stelivem, vykonal v rohu obýváku. Když jsme napouštěli kbelík se savem, utrhli jsme vodovodní kohoutek.

A to ještě není pointa. Ta přišla druhý den, když jsem si uvědomila, že jsem slepičí polévku neschovala do lednice a ona se v tom, již dobře prohřátém domově, zkazila. Neumíte si představit, jak moc jsem se těšila do práce.