Andrea Čánová: Mediální pravda

Soudce našli s podřezaným hrdlem. Žil se smečkou dvaceti psů. Budou se znovu prozkoumávat jeho rozsudky? I takové titulky se objevily v minulých dnech a já zažila hodně neobvyklý pocit. Zřejmě poprvé ve svém životě jsem začala nadávat na své kolegy novináře.

Najednou jako bych přešla na druhý břeh a bylo to dost divné. Některá média totiž vykreslila virtuální obraz soudce jako blázna. Téměř nepříčetného muže, obklopeného smečkou psů.

Ale když jsem ho téměř denně potkávala tady kolem rozhlasu, nebo hodiny sledovala v jednací síni, tak rozhodně jako šílenec nepůsobil. Uzavřený, skromný, tichý typ, který nejde s davem. Ostatně já taky ne.

Později se ukázalo, jak je ošidné dělat rychlé a zkratkovité závěry. Většinové společnosti těžko uvěřitelná podivnost, že ctihodný soudce žil s dvacítkou psů, vysvětlil vlastně jeho život a dobrotivá povaha. Nejdříve měl pejsky dva a o vánocích u obchodu našel dalšího opuštěného v mrazu.

Muž, který denně ve spisech viděl krutosti a hrůzy, neodolal smutnému psímu pohledu a vzal si zvíře domů. Ovšem byla to fenka a přivedla na svět štěňata. Soudce, který musel v jednací síni rozhodovat o osudech lidí, ve svém soukromí Bohem být nechtěl a tak odmítal nechat psy utratit nebo kastrovat. Plánoval ale, že fenám dá antikoncepci.

Co říkáte? Najednou ten obraz podivínského blázna dostává trhliny. Najednou si člověk řekne, to se může stát. Je v tom cítit člověčenství a najednou to umíme přijmout. Měli bychom se ovšem naučit i nepřijímat mediální pravdu a požívat svůj kritický rozum a rozvahu.