Andrea Čánová: Pít se bude dál

Tak se nám to povedlo. Regionu, od kterého je Praha daleko a Bůh příliš vysoko, se podařilo dostat do světových médií, a ví o nás i Brusel. Kdo by to řekl, že zrovna Havířov-Šumbark, kde se poprvé jedovatý alkohol našel, přepíše novodobé dějiny naší země.

Už si ani nevzpomenu, kolik propagačních materiálů na drahém křídovém papíře, či spotů jsem od nejrůznějších propagátorů kraje viděla. Většinou se papíry vrší na mém pracovním stole a v duši převládá pocit o beznadějném počínání.

Kauza metanol nás raketově vystřelila do povědomí celého světa. A tak jako se cizinci dozvídají, že existují místa, kde má laciný alkohol velkou cenu, tak se možná probudí i našinci, pro které je třeba právě Šumbark cizinou.

Jsem přesvědčena, že dosud v Praze jen málokdo tušil, že lidé šetří i tak, že si kupují čepovaný tvrdý alkohol z barelů ve stáncích. A abych byla upřímná, i mě při natáčení nejednou zamrazilo, že existuje svět, o kterém nic nevím.

Třeba když mi jeden z pacientů v havířovské nemocnici líčil, jak vlastně k lahvi plné jedu přišel. Koupil si ji v Českém Těšíně, kolek neměla, zato stála neuvěřitelných sto dvacet korun. Ale to není vše.

Pán si myslel, že kupuje čistý líh a doma do tekutiny přimíchal přísady a sám si vyrobil tzv. rum. Zřejmě to nedělal poprvé, zřejmě je to cesta, jak si i za nízkou penzi, pořídit čaj s rumem. Tentokrát však rumové přísady lil do metanolu.

Nechci končit moralizujícím výkřikem lidé nepijte. Tak to není. Lidé budou pít dál. Jde jen o to, jestli se musí tak zoufale shánět po lacinějších lahvích. Jde o to, jestli ten daňový skřipec není příliš těsný.