Andrea Čánová: Štěstí skryté v lavoru

Začaly prázdniny a státní svátky přilepené k příštímu víkendu udělaly s Čechy své. V této zemi začal čas hromadných dovolených. Všichni kolem mě kamsi odjeli, vydávají se z jednoho konce Evropy na druhý, nebo alespoň míří na chalupu, vždyť vzít si teď volno je tak výhodné.

Připadám si nyní, a ostatně není to poprvé, jako samotář uprostřed davu. Já si volno holt vzít nemohu. Ale není to nějaký pocit ukřivděnosti, spíše se podivuji té hromadné akci. Té urputné až kolektivní snaze o trochu štěstí mimo domov. Jako by opuštění přirozeného prostředí a své postele bylo znamením blaženosti.

Nejsem rozhodně pecivál, ale jít s davem se mi moc nechce. A navíc nemyslím si, že štěstí a spokojenost najdu v exotickém letovisku, či v s hotelu plnou penzí u bazénu.

Já jsem nečekaně šťastný okamžik zažila třeba nedávno na rodinné oslavě u sestry mého muže. Přiznám se, že z její akurátnosti a pořádkumilovnosti jsem měla trochu strach. Ale nakonec, když se celé početné příbuzenstvo přestěhovalo na její mini zahrádku za domkem, kolem běhaly děti a já si společně s další příbuznou máčela v parném dni nohy v lavoru plném příjemně chladivé vody, bylo nám krásně.

Žádný bazén s koktejly jsem nepotřebovala. A exotiku jsem si užila taky, když mi další příbuzná z Řecka dala zaručený recept na pravé řecké tzatziki.

Takže, milé dámy, pokud nikam nevyrážíte, manžela propustili z práce a na dovolenou není, či je třeba šetřit na opravu střechy, nebrečte do polštářů. Dejte si nohy do lavoru s vodou a užijte si své individuální štěstí, ne to vnucované davem.