Andrea Čánová: Tajemné Bazaly

Ke sportu patří odvaha. K tomuto přesvědčení mě dovedly mé pubertální zážitky s tělocvikářkami, jejichž hruď na rozdíl od mé, vždy zaplňovala jen píšťalka.

Dodnes se spolu s přítelkyní Scarlett klepeme hrůzou při vyslovení termínů, jako je běh na patnáct set, či šplh na tyči. Přesto jsem tyto pro mě ponižující a prakticky nesplnitelné sportovní úkoly, musela plnit a nastoupit před celou třídu – věřte, chtělo to odvahu.

Poslední události kolem ostravského Baníku ukazují, že jeho manažerům právě tato odvaha chybí. A člověk po nich nechce takové hrůzy jako funět po škvárovém hřišti s modrými trenýrkami na těle. Fanoušci i ostatní obyvatelé Ostravy by jen rádi slyšeli, proč zkrachovala jednání s vážným zájemcem o sponzorství. Když vítkovický průmyslník pan Světlík, věren svému jménu, chtěl předložit čistě světlé a průhledné účetnictví. Rozumní chlapi to tak dělají, že si svou nastávající trochu proklepnou, aby pak nemuseli platit její dluhy.

Průmyslník tedy oznámil, jednání s Baníkem zkrachovala. Tvrdí, že dokumenty, které žádal, mu neukázali. Hned na druhý den pozval klub novináře, ale z úplně jiného důvodu: chtěl představit nové posily týmu. Všechny otázky ohledne krachu jednání s tolik očekávaným sponzorem byly zakázány. Hlavní osoba Baníku Jakub Kahoun přitom za novináři vůbec nepřišel i když to vyžadovali. Tento sportovní činovník nenašel dost odvahy, která ke sportu patří, a ukrýval se v bezpečí své kanceláře.

Pane Kahoune, to bylo nesportovní a z pohledu daňového poplatníka i nečestné. Baník totiž není jen tak obyčejnou soukromou firmou. Z veřejného rozpočtu města dostává milióny korun. A pokud průmyslník ochotný nalít do Baníku peníze prohlásí, že jste mu nepředložili, jak klub hospodaří, měl byste před veřejnost předstoupit a reagovat. Vím, že to může být nepříjemné. Fotbalistům Baníku, který se potácí na konci tabulky, to také není příjemné a přesto na hřiště vždy odvážně vyběhnou.