Andrea Čánová: Trochu jiná optika

Čtvrtek je pro ně malý pátek. Jít do práce na šest ráno pro ně znamená pracovat v noci a klidně prohlásí, že v Ostravě, na tý Moravě, máme vinohrady. Ano, jistě jste poznali, že mluvím o obyvatelích našeho hlavního města.

Přiznám se, že už jsem se je naučila mít ráda a velkoryse jim odpouštím. V běžném kontaktu neublíží, jsou milí. Potíž je v tom, že v tom hlavním městě sídlí centrální orgány státu a podle svého nazírání řídí zemi.

To se v plné nahotě ukázalo nyní, když se mění systém vyplácení sociálních dávek. Nic proti reformě! Pokud se někdo pokusí zjednodušit rozbujelé odsávání mých daní, jen tleskám. Jenže tisíce příběhů z Ostravska ukazují, jak odlišné je vnímání světa pražskou optikou.

Klienti o žádné dávky skutečně nepřijdou, jen je dostanou či dostávají o pár dní později. Z pražské kavárny Louvre či Slávia se to jeví jako maličkost. Pro lidi z ubytovny Merkur či Průkopník to ale znamená existenční problém. Když nezaplatí nájem včas, skončí na ulici. A věřte, že správci těchto hotelových domů nejednají v rukavičkách.

Krušné chvíle také zažívají matky v tísni, které bydlí v azylových domech. Žijí, jak se říká, od výplaty k výplatě a když se termín výplaty peněz posouvá, ony klesají ke dnu. Hrozí, že si vezmou další půjčku s lichvářským úrokem a spirála dluhové pasti se roztáčí znovu.

To snad cílem reformy nebylo. A přitom by možná stačila maličkost: popřemýšlet o všem ostravskou nebo severočeskou optikou a třeba, než se systém rozběhne, klientům poskytnout malou zálohu, aby nekončili na ulici nebo u lichvářů.