Andrea Čánová: Velmi nebezpečná bomba

Starou dobrou pravdu filosofů, že objektivní pravda vlastně neexistuje a že daleko přesnější je pojem subjektivní pravda, jsem si pravdivě ověřila za volantem. Až doposud se mi zdála cesta z Ostravy do Opavy snadná.

Městem projíždím pravidelně o víkendech, když jedu na chalupu do Jeseníků. Já si hovím spokojeně na místě spolujezdce, čtu noviny a koukám na naši krásnou zem. Projet městem se mi zdálo snadné. Žádné potíže s orientací, když náš koráb řídí můj skvělý muž.

Tentokrát jsem se posunula jen o dvacet centimetrů vedle a pracovně jela do Opavy sama. Volant jsem tedy měla v rukou já. Nebyl čas na žádné kochání. Zoufale jsem sledovala směrovky, po očku koukala do vytištěné mapky a dala bych ruku do ohně, že jsem v jiném městě. Objektivně jsem sice byla opět v Opavě, jen subjektivně jsem se cítila jinde a v daleko horší situaci.

Poučku o subjektivní pravdě by si měli zopakovat také všichni kompetentní, kteří v našem kraji rozhodli, že právě v tomto regionu se prakticky nikde nebudou zdarma testovat láhve na smrtící metanol.

Tito rozhodci se totiž na to dívají svou optikou. Pro ně je 150 korun za láhev částka, kterou mohou oželet. Ovšem optika obyčejných lidí je jiná. Oni přitom mají svou subjektivní pravdu. Koupili si lihoviny v normálních obchodech, dali za ně své peníze.

Vážení, oni ty láhve nevylijí! Mají svou subjektivní pravdu, protože rozpočty domácností mají rozvrženy na desetikoruny.

Na jihu Moravy to pochopili a testování svým občanům platí. U nás, kde máme nejvíce mrtvých a otrávených, ne. A také máme dost občanů ve špatné ekonomické situaci. Tato rovnice mi dává jediný objektivní výsledek: pořád tady tiká velmi nebezpečná bomba.