Artur Kubica: Čtení ušima
Číst knížky je dnes výsadou starších lidí. Mladí a dokonce děti se k tomu moc neznají, ale umí něco jiného, čtou knížky ušima.
Když jsem chodil do školy, tak jsem nečetl z povinné četby skoro vůbec nic. Zato jsem hltal Jaroslava Foglara, Eduarda Štorcha, měl jsem přečtené snad všechny knihy Karla Maye, a když na mě přišel takový ten citlivý věk chlapců, kdy se mění v muže, tak jsem si dokonce poplakal nad stránkami, kde autor popisuje poslední minuty života těžce zraněného rudého bratra Vinnetoua ležícího v náručí bílého bratra Old Shatterhanda.
Ty časy jsou dávno pryč, ale knížky mě neomrzely. Každý den čtu takových třicet minut ráno v tramvaji, to je ostatně jediné místo, kde mám klid, ale je to podmíněno tím, že zahodím zásady slušného chování, a co nejrychleji obsadím nekompromisně poslední volnou sedačku, protože ve stoje se čte velmi špatně.
Ke knížkám samozřejmě odmala nutím nenápadně také mé děti. Je to ale marný boj s počítačovou konkurencí, která je pro ně určitě zajímavější, pestřejší a jednodušší než svět fantazie, kdy se proháníte po prérii třeba s tím slavným náčelníkem Apačů Vinnetouem.
A teď něco pozitivního, světlého, do té generace ztracených počítačových dětí. Minulý týden mi telefonoval syn z bramborové brigády, že celé dny jenom čte a čte, třeba i deset hodin denně, a že už přečetl všechny detektivky Agathy Christie, spoustu dobrodružné literatury a dokonce i romány známých světových autorů . Bylo mi to trochu divné, kde na to bere čas, když přes den třídí na anglické farmě brambory, a hlavně, kde shání ty české knížky v takové dálce, a syn mi vysvětlil, že čte hlavně při práci a to tak, že si knížku stáhne z internetové čítárny do svého mobilu.
A pak mi to došlo, on nečte, on poslouchá namluvenou knihu. To samé mi říkal před časem jeden můj téměř slepý kamarád, že právě čte zajímavou knížku z půjčovny pro slepé a doporučoval mi to, že je to pro vidící čtenáře dobré třeba do auta na dlouhou cestu.
Tak teď nevím, co je lepší, jestli si číst sám v koutku knihu, prožívat s ní děj, ale namáhat si oči, anebo dělat nějakou práci , třeba natírat plot a u toho si poslouchat knížku namluvenou příjemným hlasem.
To, že můj potomek začal číst, byť přes sluchátka svého mobilu, mě potěšilo, bude totiž sečtělý, znalý literatury a to se hodnotí. Třeba po něm teď půjdou chytrá a vzdělaná děvčata. Kdo ví. A třeba je to jedna z cest, jak dětem dát šanci vytvořit si vlastní fantazii, kterou známe z knížek a samozřejmě také z poslechu rozhlasu. Vždyť to je to samé. Příjemný den s krásnou knížkou a s dobrou rozhlasovou stanicí přeje Artur Kubica.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.