Artur Kubica: Nejlepší lepidlo na světě

3. květen 2011
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Když se rozhodnete pro koupi nějakého zboží, uděláte to, protože víte, že je opravdu nejlepší anebo vás ovlivnila reklama. Autor poznámky se rozhodl, že si koupí zaručeně to nejlepší lepidlo na světě.

Jedno lepidlo lepí kovy, druhé dřevo, třetí třeba boty a vy máte doma několik různých lepidel, které, když potřebujete, tak je můžete rovnou vyhodit, protože mezitím uschla. A tak jsem se rozhodl koupit si všestranné lepidlo, které nějaký ten pátek vydrží a hlavně slepí vše, nač si pomyslím.

Ten nápad jsem dostal, když jsem na jedné výstavě uviděl takového hubeného upovídaného stánkového prodavače, který měl před sebou desítky železných matiček a několik kousků těsnění, čtyři ořezky vodovodních trubek, pár rozšmajdaných bot a hromadu rozlámaných obkládaček. Na co kápnul svým univerzálním lepidlem, to se stalo do vteřiny nerozdělitelné a tak kapal a kapal vždy po kapce třeba na rozstřižené těsnění do tlakového hrnce, nebo na klínový řemen od auta, lepil matičku k matičce a trubku k trubce a celé to doplňoval pohotovým a nejspíš léta opakovaným komentářem.

Dojal mě, když rozstřihnul podrážku gumové tenisce a hned ji zase slepil a já trhal a trhal a ten spoj nepovolil. A potom, že mi ukáže jak to lepí plastovou destičku. Prodavač zlomil destičku, na spoj nakapal svůj zázrak a pak to všemi prsty chvíli podržel. A co se nestalo, všech deset prstů se mu k té destičce přilepilo tak, že byl společensky vyřízen. No vidíte to. Lepidlo za pár korun a jak se činí. Ministerstvo vnitra šetřící kdejakou korunu včetně policejních platů, by to lepidlo možná mohlo zařadit do výstroje policistů, ušetřili by za pouta a zločince by k sobě jednoduše přilepili. Jedna kapka a recidivista už ruce neodtrhne.

Když jsem viděl nešťastného prodavače lepidla, jak se marně snaží odtrhnout prsty od plastové destičky, aby si neurval i kus kůže, dostal jsem nápad, vytáhl jsem pohotově mou dobře nabroušenou kapesní kudlu s tím, že mu ty konečky prstů jemně odříznu. Zprvu se při pohledu na můj rychlý nožík velmi zděsil, pak ukázal na malou lahvičku s acetonem a poprosil mě, abych mu ty prsty navlhčil. Nějakou dobu destičku mnul a mnul a mnul až se z té pasti vymanil.

A já si to lepidlo koupil. Představil jsem si totiž , co všechno slepí a hlavně kolik srandy si člověk může užít, pokud slepí ty správné věci. Detaily ale neprozradím, ale pro jistotu jsem si přikoupil i tu lahvičku poslední záchrany s ředidlem, protože jeden nikdy neví.

A pěkný den přeje Artur Kubica.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.