Artur Kubica: O krajní mezi

V neděli jsem se vypravil do srdce Valašska až do Nového Hrozenkova, kde je spousta zajímavých a tvořivých lidí, malířů, řezbářů a třeba i jediný mistr starého řemesla kolářského široko daleko.

A právě v Novém Hrozenkově se konalo představení místních dobrovolníků sdružených v pěveckém souboru Hafera, což prý v místním nářečí znamená borůvka. A to představení nazvali Valašská svatba. Hrály v ní všechny Hafery, tedy slečny, dámy i babičky, spousta dobrovolníků, pravý místní pan farář a také starosta, který navíc dostal roli otce nevěsty.

Místní památník Antonína Strnadla byl plný lidí, až se sem skoro nevešli, popíjelo se pivo, vínečko a halúzková, tedy slivovice, ženich i nevěsta měli své zástupce, kteří za ně hňétli, tedy mluvili, a když se podařilo nevěstu dostat z rodného domu, tak se průvod v čele s místní podezřele ladící dechovkou vydal přes náměstí do kostela, aby ta valašská svatba měla to správné pokračování.

Ovšem kostel není místo pro herecká vystoupení, když navíc starosta je pravý, farář je pravý a i ta nevěsta s ženichem se na sebe místy docela zamilovaně koukali. A když už všichni čekali, že se farář zeptá, jestli si ženich před tváří boží bere nevěstu za manželku, tak to už bylo v kostele hrobové ticho jako o pravé svatbě.

A v tom největším napětí farář zavřel knihu a řekl, že tady ta hraná svatba končí, protože nemůže chtít po dvou mladých lidech, aby si slíbili na takovém místě něco, co třeba pouze předstírají pro pobavení ostatních. Některá divadelní představení patří jenom na to jeviště.

Valašská svatba v Novém Hrozenkově je ojedinělé představení o místních zvycích a je originální tím, že má druhé dějství i v pravém kostele, kde o správnou míru svatebního děje dbá místní farář. Podobnou, ale pravou svatbu tady měli naposledy v roce 1966.

Je možné, že oprášením starých tradic se v Novém Hrozenkově dočkáme originálu, tedy pravé valašské svatby v krojích, která neskončí jako hraná komedie v místním muzeu, ale jako vážná a krásná událost, jako svatba dvou lidí, kteří bez sebe nemohou být. To teprve bude zážitek.

A pěkný den přeje Artur Kubica.