Artur Kubica: O šroťákovi

Na louce za městem mám včely. Sem tam se mi něco záhadně ztratí, ale není to často. Za posledních deset let mi například zmizela ze střechy včelína hliníková plechová krytina a jednou mi někdo ukradl svařované železné podstavce, na kterých stály prázdné úly. Zloděj poznal, že v úlech nejsou včely. Potvrdilo se tak, že pokud nad něčím volně položeným železným hučí včelí roj, zloděj to ze strachu nevezme.

Z těchto zkušeností všem doporučuji postavit si před vstupní branku do domu včelí úl. Budete mít med a hlavně hlídače. Ten kdo chce přijít na návštěvu tak zazvoní, ten kdo tam nemá co dělat, tak do takové zahrady ze strachu nevstoupí. A je klid.

Nedávno jsem dělal pořádek ve včelíně a překážel mi starý dlouhý rýč, co s ním chodím na křen. Tak jsem si ho opřel o včelín zvenku, zezadu. Nakonec jsem na ten starý skvost zapomněl.

Druhý den jsem si najednou vzpomněl a bál jsem se, že mi ho beztak někdo zase ukrade. Utíkal jsem tedy po práci nejprve ke včelínu. Můj starý oblíbený rýč tam nebyl. Jakoby toho neznámého okolo jdoucího šroťáka přitahovala už jen vůně toho železa, jakoby tušil, že jsem si za včelínem odložil kus dvoukilogramové oceli. Proklel jsem všechny šroťáky, co kradou.

Za půl hodiny mě to přešlo, ale stejně, kdybych ten den někoho s vozíkem uviděl v blízkosti mého majetku, nespíš bych do něj kopnul, anebo bych na něj veřejně ukázal prstem a řekl: „To jsou oni, co kradou!"

A pak to přišlo. Druhý den mi na dveře zaklepal soused a podával mi můj rýč, který jsem si zapomněl za včelínem. Že prý šel okolo, uviděl ho a tak mi ho raději vzal domů, aby mi ho někdo neodnesl třeba do šrotu.

Najednou jsem si uvědomil, že jsem obvinil ze zmizení rýče někoho, kdo s tím neměl vůbec nic společného. Jak málo stačilo k tomu, abych na jiné plival špínu a choval se k nim nečestně. A tak jsem se styděl. Bylo mi hanba.

Na druhý den se jinému sousedovi, včelaři, ztratily železné podstavce na úly. Stály u včel, v křoví, a nebyly z cesty vidět. Šroťák šel nejspíš po čichu. Rychle bral, co viděl a hlavně tak, aby ho nikdo neviděl. Přestal jsem se tedy stydět, a rozhodl jsem se, že budu raději více hlídat.

A pěkný den přeje Artur Kubica.