Artur Kubica: Paneláková anonymita

4. leden 2012
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Občas nastanou situace, kdy by obyvatelé žijící ve společném panelovém domě měli držet spolu a vzájemně si pomáhat.

Není to dávno, co mi telefonovala zoufalá babička mých dětí, že ji špatně odtéká záchod a že se v něm asi něco děje. Poznala to také například podle toho, že jí ve sprše začala vzlínat voda podivného zápachu. Zkontroloval jsem tedy připojení záchodu do hlavní odpadní stupačky a ejhle, pohledem odborníka do kanalizační roury jsem hned poznal, kde je problém. Byla ucpaná a voda stála až v úrovni záchodu naší babičky v přízemním bytě.

Když jsem se tak znalecky díval do toho otvoru, kudy odtékají nepotřebné výdobytky lidstva - to si musíte kleknout k záchodu, obejmout ho rukama a dostat se hlavou a očima až do odbočky svislého odpadního potrubí - zcela nečekaně mi někdo z vyšších pater poslal do klína výsledek svého trávení za posledních čtyřiadvacet hodin. Vyběhl jsem tedy po schodech a bušil zoufale na všechny dveře bytů nájemníků v řadě nad sebou, aby nepouštěli vodu a hlavně nic nesplachovali, protože to všechno teče babičce v přízemí na podlahu.

Sousedé byli ochotní a hned se mnou spolupracovali. Nic nesplachovali. To bylo ale také bylo všechno, co udělali. Zavřeli se zpátky ve svých bytech a čekali, až jim někdo dá signál, že už mohou znovu na záchod.

Nikoho z nich nezajímalo, co se děje, kde je problém a jak pomoci. Netrápilo je, že ve sklepě teče z kanalizační roury voda, netelefonovali firmě, se kterou má ten družstevní dům smlouvu, a která tu odpadní rouru pročistí. Nikdo nepřišel, aby zoufalé babičce v přízemí pomohl. To všechno jsem musel zařídit já. Samozřejmě, že za hodinku přijel odborník, pročistil to, vytáhl k mému překvapení pár starých hadrů, kus plastové krabičky, slupky od brambor a okurek a všechno bylo zase při starém.

Já jsem si ale uvědomil, že anonymita panelového domu je něco špatného. Většina lidí čeká za dveřmi bytu, v té své ulitě, až to někdo vyřeší. A navíc jsem zjistil, že do záchodu odhazují i odpadky, které tam prostě nepatří. Kdo ví, proč. A tak jsem rád, že bydlím ve vlastním domě, kde se nemohu skrývat za jiné, a když je problém, tak si ho musím vyřešit sám. To poznání mě na celé události velmi potěšilo.

A pěkný den přeje Artur Kubica.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.