Atmosféra Barev

Na tento velký hudební svátek se těším už bezmála půl roku. Vstupenku už mám taky hezkých pár měsíců doma - navíc to vyšlo mnohem levněji, než kdybych ji kupoval na poslední chvíli.

Patřím mezi pravidelné návštěvníky festivalu - i když se musím přiznat, že jsem dva ročníky vynechal. Colours of Ostrava mne fascinuje svou nezaměnitelnou přívětivou atmosférou. Takovou jsem na jiných festivalech nezažil. Své tomu dává i skutečnost, že se vše odehrává prakticky v centru města, což je také docela rarita. A v neposlední řadě mne na Barvách baví objevovat novou muziku, které je každým rokem víc a víc.

V Ostravě se před sedmi lety zrodilo něco, co jinde nenajdete. A jsem rád, že jsem mohl být u toho. První ročníky byly sice mnohem skromnější, ale přesto nezapomenutelné. Na druhou stranu možná i právě proto.

Jak se ale z Colours of Ostrava postupně stává megaakce evropského významu, trochu se bojím, že tím právě ta pohodová atmosféra utrpí. Mezi návštěvníky se totiž začínají stále více objevovat lidé, kteří - jakoby tam nepatřili. Jen aby mohli říct: "Byl jsem tam." Trošku se bojím, aby festival nedopadl jako Stodolní ulice. Ta pod nájezdy davů podivuhodných návštěvníků ztratila původní kouzlo už dávno. Doufám, že festivalu Colours of Ostrava toto minimálně v blízké budoucnosti nehrozí. Byla by to totiž obrovská škoda.