Bez bariér

Není to poprvé, co jsem uslyšel názor, že bezbariérovost rovná se stavba pro vozíčkáře. Jako by dveře na fotobuňku a vstup bez schodů byly nezbytné pouze pro lidi na vozíku. Není to až tak docela pravda. Vozíčkáři se skutečně s překážkou bez pomoci nevyrovnají, ale problémy mají také lidé s holí či berlou, maminky s kočárky, malé děti nebo senioři. Podle statistik je třeba jenom v Bruntále těchto obyvatel téměř třetina. Bezbariérové stavby tudíž zdaleka neslouží jenom vozíčkářům. To je trošku vyčpělý názor a já doufám, že ho časem překonáme a začneme vidět, že bezbariérové stavby slouží víceméně všem a že je stavíme pro sebe a ne pro někoho. Pro nějakou úzkou skupinku lidí. Realita je však momentálně taková, že bezbariérovost ještě vůbec není automatická a přirozená. Ostatně - stačí si zajít do budovy úřadu nebo nějaké instituce prakticky v každém městě našeho kraje a člověk hned pozná, zač je toho loket. Často si na bezbariérovost jenom hrajeme. Nicméně bezbariérových objektů skutečně přibývá a zanedlouho bude bez bariér i bruntálské kino. A to je dobrá zpráva. Nejenom pro vozíčkáře, ale pro nás pro všechny.