Bez tabáku

V souvislosti se Světovým dnem bez tabáku vychází pravidelně řada statistik a informací, které upozorňují na nebezpečnost a škodlivost kouření. Hovoří se například o tom, že většina občanů Evropské unie podporuje přísnější opatření proti kouření, že tabák každoročně zabíjí na 650.000 Evropanů, a tak dále, a tak dále. Je dobré mít tyhle informace, ale podle mého nejsou pro kuřáky až tak rozhodující. Mladé to nezajímá a ti starší, kteří o všech rizicích spojených s kouřením dobře vědí, beztoho kouří dál. Jestli se nepletu, platí u nás nadále zákaz kouření na tramvajových zastávkách, nicméně na většině se špačků z cigaret nedopočítáte. Prostě se to nebere vážně. Nesmí se kouřit ve školách a možná také potvrdíte, že to až tak horké nebude. Vím ostatně naprosto bezpečně o jedné ostravské škole, která se pyšní tím, že jde o nekuřácké pracoviště. Nicméně kouří se tam ostošest v jednom z kabinetů a vědí o tom všichni žáci. Tak jakápak potom kampaň o nekouření. Podle mého je pro každého kuřáka naprosto zásadní při obvykání motivace a vůle. Někdo se chce zbavit závislosti ze zdravotních důvodů, někdo kvůli penězům, jiného může motivovat rodina, děti nebo si třeba chce jen dokázat, že na to má. A taky je důležité říct si teď, prostě ode dneška končím. Vím, o čem mluvím. Momentálně nekouřím čtyři roky a začínal jsem odvykat snad desetkrát. A bylo to hrozné. Když jsem do toho šel skutečně naplno, měl jsem takové abstinenční příznaky, že si mi třásly ruce a tekly slzy. Ale vůbec nechci poučovat ani mentorovat. Vždy jsem říkal a říkám, že je to každého věc a ať si to srovná v hlavě sám. Jen chci doporučit a naznačit, že evropských trendem je nekouření. A že třeba právě dnešek, tedy Světový den bez tabáku může být tím dnem, kdy člověk s odvykáním začne.