Boj s komáry

V horkých letních dnech doma okna téměř nezavírám. Jsem vděčný za každé zavanutí, které večerní ochlazení přináší. Rozsvícené světlo však zvenčí přitahuje také krvelačný hmyz, což mi ale až tak nevadí, protože se před ním dá schovat v přikrývce. Mám taky kouzelný stroječek, který zastrčený do zásuvky komáry spolehlivě likviduje. Musím ale přiznat, že chemické a jiné podobné zbraně hromadného ničení nepoužívám rád.

Před páru dny mne zase jeden komár zkoušel obtěžovat. Tenounce bzučícího hmyza jsem ale rychle zahnal a pořádně se zabalil do deky. Komár měl smůlu. Když mě ale někdy uprostřed noci probudilo nepříjemné svědění, rozespale jsem přemýšlel, jestli mi během spánku nemohly narůst další - ještě tak čtyři ruce. Dvě ruce pohryzané komárem přece tolik svědit nemůžou. Rozsvítil jsem tedy lampičku, abych se na vlastní oči přesvědčil, že jsem v pořádku - ruce mám opravdu jen dvě. Nicméně jsem se rozhodl, že útočníka zneškodním.

K mé radosti to bylo celkem snadné. K mé nelibosti zůstala na zdi krvavá skvrna. K mému překvapení číhal v blízkosti mého lože ještě jeden komár. I jeho jsem proměnil ve flek na zdi a spokojeně ulehl. K mému zděšení se ale nezaměnitelný bzukot záhy ozval znovu. Pochopil jsem, proč jsem byl tak poštípaný. Na zdi u postele jsem pak totiž prolil další čtyři kapky vlastní krve a dva komáry zabil ještě v hladovém stavu.

Spal jsem spokojeně až do rána a pochválil se, že se to dá zvládnout i bez jedovatých přípravků. Dobrý pocit mi ale vydržel jen do chvíle, než jsem otevřel oči a na stropě v protějším rohu spatřil tříčlennou skupinku přežraného hmyzu. Do háje! Nakonec jsem zjistil, že jsem jako krmivo posloužil ještě dalším sedmi hladovcům.

Pohled na zeď posetou živými i rozpláclými komáry a vzpomínka na uplynulou noc nakonec vedly k radikálnímu rozhodnutí. Chemie nechemie, hlavně když se zase jednou v klidu vyspím.