Boží hod

Nejsem žádný teolog a nemám odvahu se pustit do sofistikovaného rozboru ohledně vánočních svátků a Ostravy. Přesto v tom určité spojení vidím. Pocházím totiž z vesnice a tam je tak nějak zakořeněna spíše ta selská víra pramenící ze základního smyslu křesťanství mít rád lidi, nevybírat si ty pohodlné cesty a pro dobro věci klidně šlapat po trnitém chodníčku.

Právě život v Ostravě je takový trnitý. Pár příkladů z ženského světa: Chcete červený kabátek? Není. Chcete speciální krém? Není. Chcete něco výjimečného? Dostanete to stěží. V hlavním městě Praze se takových parádních věcí na vás vyvalí tuny. V Ostravě po nich musíte pátrat, zapojit celé skupiny kamarádek i příbuzenstva. Jenže ten život v Ostravě je takový poctivější, i když trnitý. A někdy k vzteku. Ale není to právě taky odkaz křesťanství, abychom i v těch nejtěžších chvílích nezoufali a nejen z toho, že neseženete nějaký hadřík? Sice jsou tady lidé více zamlklejší, ale když už se jednou stanou vašimi přáteli, máte je napořád.

Znám případy, kdy jsou v Praze uzavírána přátelství jen naoko, aby od vás váš nový a trochu falešný kamarád získal třeba mobily na obchodního partnera, kterého potřebuje. Troufám si tvrdit, že takový kalkul s přátelstvím, krásným lidským citem se v Ostravě neodehrává. A tak obyvatelé té černé perly mezi městy, byť ve statistikách figurují jako ateisté, žijí svým způsobem křesťansky, i když ostravsky. Protože žít v tom pražském, pohodlném městě může každý. Ale obrazně řečeno - přežít to mezi kamením a trním uprostřed průmyslového urbanistického celku zvládnou jen silné povahy s čistou duší. Tak krásný Boží hod.