Britské naděje

Je to poprvé, co pracuji v zahraničí legálně. Takhle se svěřil mladík, který si hned po vstupu České republiky do Evropské unie našel práci v Británii. Ta na rozdíl od jiných velkých členských států nepřistoupila k přechodným opatřením a dovoluje Čechům pracovat na svém území stejně jako svým vlastním občanům, kteří měli z přílivu nových pracovníků obavy. Ty se však nevyplnily. Za prvé proto, že stále ještě nejsme zvyklí cestovat za prací. Za druhé proto, že bez dokonalé znalosti jazyka se člověk těžko uplatní. A za třetí proto, že ten, kdo byl ochotný se stěhovat a zároveň zvládal jazyk, už tam dávno pracuje. Na úřadech práce se teď lidé zajímají o to, jak získat zaměstnání právě v Británii. Jsou mezi nimi lidé vzdělaní, ale jsou mezi nimi i lidé bez kvalifikace a bez jakýchkoli jazykových znalostí. Však se to nějak za pochodu naučím, podotýkají a neuvědomují si, že za ruku je nikdo nepovede. Že bydlení, zdravotní péči, bankovní účet či pojištění si budou muset zařídit sami. Možnost práce ve staré Evropě však většina z nich chápe jako novou naději, jako únik z nezaměstnaností postiženého kraje, kde už se uplatní jen při sezónních pracích. A některým to velí hrdost. Zametat chodníky v Havířově, kde mohou potkat desítky známých, je pro ně ostuda. Sklízet obilí na britských ostrovech je lepší. Tam totiž neplatí v korunách a potom - nikdo nerozumí posměškům.