Budíček

Nemocnice se úpravou budíčku snaží co nejvíce přiblížit svůj režim domácímu prostředí pacientů. Což o to. Vlastně každé zdravotnické zařízení nás neustále přesvědčuje o tom, že myslí jen a jen na pacienty. Že pro ně dělá téměř první poslední. Občas to tak bývá, občas ne. Když se člověk do nemocnice skutečně dostane, může být někdy rozčarován či nepříjemně překvapen, že to s tou péčí až tak horké nebude. Změna budíčku a jeho posunutí ve prospěch pacientů jsou však pro mne signálem, že se děje něco skutečně pozitivního. Podle mého by mohlo jít o průlom. Vím pouze o několika zdravotnických zařízeních - ke spočítání mi stačí prsty jedné ruky - kde začali budit pacienty později, hlavně děti. Většinou to ale pořád funguje jinak. Možná to znáte sami. V půl šesté vrazí do pokoje sestra kvůli měření teploty, ať už jste v noci spali nebo ne. A co teprve uklízečky - ty vás kolikrát vůbec nevnímají. Prostě vám na pokoj vpadnou, ať se děje co se děje. Že pacient spí? Nebo se třeba převléká? No, to je přece jeho problém, jen ať pozná, zač je toho v nemocnici loket! Samotné posunutí budíčku na půl sedmé by ještě situaci neřešilo bez dalších kroků. Proto je bezvadné, že na to v Krnově pamatují. Změnily se také nástupy sester do směny, posunul se dovoz jídla, operační výkony, rentgen a tak dále a tak dále. Tudíž by pobyt v nemocnici mohl být pro pacienta příjemnější. Mohl by tudíž být ve větší pohodě a kromě zdravotních problémů by ho nemusely tolik stresovat věci kolem. Proto si moc přeji, aby se novinka v Krnově osvědčila. A pokud se osvědčí, tak aby podobné opatření bylo běžné i jinde.