Buju Banton: Gargamel jako posel lásky, míru a naděje

Sedmačtyřicetiletý zpěvák dosahující velikosti Boba Marleyho zosobňuje takřka vše, co k reggae hvězdám z Jamajky patří: kontroverznost, rastafariánství, ostrá kritika politiků, nebetyčná sláva a průšvihy s drogami.

Oficiálně se jmenuje Mark Anthony Myrie, matka mu říkala Buju a Banton byl jeho mentor, když jako malý začínal vystupovat se pouličními soundsystémy. Přezdívku Gargamel si s humornou nadsázkou zvolil sám, podle zlého čaroděje z komiksového seriálu Šmoulové, aniž by tušil, jakých temných konotací později nabyde.

Vyšel z nejnuznějších poměrů a rebelskou povahu zdědil po předcích, uprchlých svobodných otrocích z komunity Maroon. Počínaje rokem 1992, kdy vydal druhé album Mr. Mention, začal Buju revolučně měnit jamajský dancehall ve světové lákadlo. Nebál se hip hopu, punku ani rocku, kořeny reggae ale ctil nadevše. Stal se milovaným hlasem Jamajky, sesypaly se na něho nominace na Grammy, ale pak přišel osudový zlom. V prosinci 2009 Buju Bantona na Floridě zatkli za držení a distribuci kokainu na základě udání policejního informátora. Z toho důvodu okolo procesu vznikla spousta nejasností a spikleneckých teorií považujících proces za vykonstruované vyřizování účtů amerických úřadů s nepohodlným rejpalem.

Soud se vlekl, první skončil patem, to když porota nebyla schopna rozhodnout o zpěvákově vině na základě videozáznamů a nahrávek od člověka štědře placeného za udavačství. Než si v únoru 2011 vyslechl konečný rozsudek o desetiletém vězení, orodovala za něho jak rodina, tak vlivní lidé z umělecké branže, což soudce obměkčilo natolik, že Buju Bantona pustil na kauci z vazby a povolil mu vystoupit na dopředu vyprodaném koncertu v Miami. Předávání Grammy, kdy za album Before the Dawn získal cenu za nejlepší reggae nahrávku, už sledoval jen z cely. K obviněním se nikdy nepřiznal, proti rozsudku se neodvolal a  8 let, 6 měsíců, 27 dní, 13 hodin, 5 minut a 26 vteřin podle svých slov strávil přemýšlením a studiem.

„I kdyby ho přivezli v řetězech, pořád je to národní hrdina,“ prohlásila  v prosinci 2018 ministryně kultury po návratu Buju Bantona na Jamajku. „Vždyť je to zločinec,“ oponoval ministr vnitra.

Pětatřicet tisíc lidí, kteří se do Kingstonu sjeli z celého světa, ho během obřího koncertu Long Walk to Freedom, považovaného za jednu z největších hudebních událostí v historii Jamajky, ale spolehlivě překřičelo. A sám Buju tomu nasadil ránu albem Upside Down, s nímž všem znovu vytřel zrak.

„V minulosti budoucnost nenaleznete. Musíte pořád kráčet dopředu,“ tvrdí zpěvák a od takového názoru se odvíjí vyznění alba. Ačkoliv se reggae scéna v době, kdy seděl ve vězení, dramaticky proměnila, nezdá se, že by Buju Banton nebyl schopný do rozjetého vlaku znovu naskočit. Problémy dnešního světa a zjednodušující pohledy na dobro a zlo, dobře vnímá, není tu prý ale od toho, aby nám radil, na kterou stranu se máme přidat. Ve videu skladby Blessed přesto vyjádřil jasnou podporu hnutí Black Lives Matter.

„Protože se skrze hudbu snažím předávat poselství, považuji se za posla míru, lásky a naděje,“ prohlásil o sobě a ve skladbě Buried Alive děkuje Bohu za to, že i když byl pohřben zaživa, nikdy ho neopustil a dal mu ještě jednu šanci, protože, a tom je Buju Banton pevně přesvědčený, Bůh se zkrátka nikdy nemýlí.

Tak uvidíme...