Čas prázdnin

Tak už je to konečně tady. Škola, která už posledních pár dnů připomínala spíš džungli, definitivně končí. Začínají prázdniny. Pro děti toužebně očekávané dva měsíce volna, pro rodiče noční můra. Kdo je bude hlídat, kam je aspoň na pár dnů poslat a jak mít jistotu, že se jim tam nic nestane? Na tyto otázky nikdo předem neodpoví a zřejmě ani nemá smysl se jimi trápit. Když se nad tím totiž zamyslíte, museli byste své ratolesti zamknout někde ve vypolstrované místnosti s přísunem kyslíku a dvěma hromotlučnými dozorci. Když totiž za sebou zabouchnou dveře bytu, přichází první nástraha - schody, které chtějí vstříc létu co nejdříve seběhnout. Pokud si na nich nevymknou kotník a dole nezabrzdí, vběhnou rovnou na silnici pod jedoucí auto. Cestou za kamarádem je v parku překvapí exhibicionista a z horka rozzuření psi jim pocuchají ofinu. Město není na prázdniny to nejlepší. Ale co na venkově? Mají se nechat potrkat kozou, poštípat husou, vyválet se v kopřivách, chytit klíště či alergický záchvat z koupání v rybníku na návsi? Pokud je tam už přece jen pustíte, přibalíte jim s sebou krém s obrovským ochranným faktorem, několik balení antihistaminik, chladivý gel na bodnutí hmyzem, seznam telefonních čísel na všechny členy rodiny, lékařskou pohotovost a pro jistotu i policejní zásahový tým a k tomu všemu potvrzení o životním pojištění. Můžete to ale taky promyslet z druhé strany. Když vám bylo deset, u babičky na vesnici jste se celý týden nemyli, na roztrhaných kalhotách jste měli šmouhy od krve ze zabitých komárů a z třešní, které jste natrhali v cizím sadu, jste tak nanejvýš dostali průjem. Vaši rodiče možná taky trpěli hrůzou, ale čím jste starší, máte více zkušeností. A pak, každý ochranný prostředek vám napoví, co všechno se může stát.