Časové souvislosti

Nepatřím k lidem, kteří by o užitečnosti pololetní změny času nějak hlouběji přemýšleli. Sice si rád vyslechnu argumenty zastánců i odpůrců časového posunu, ale tím moje aktivita končí. Změnu času prostě beru jako fakt, o kterém je zbytečné diskutovat. Prostě to tak je a hotovo. Řeším spíše důsledky takové změny. Třeba to jestli se vyspím o hodinu více nebo méně. Teď to bohužel bude ten druhý případ. Mimochodem, proto je mi podzimní změna času mnohem sympatičtější. Ale to jsem trochu odbočil.

Vím, že jsou lidé, kteří si mění čas ještě před tím než ulehnou. To jsou důsledné typy, které po ranním procitnutí chtějí mít jistotu, že při pohledu na hodiny nebudou muset přemýšlet. Můžou se spolehnout na to, že uvidí ten správný čas. Osobně patřím do druhé kategorie. Ráno se probudím a vím, že musím hodinu přičíst nebo odečíst. Když s tím dopředu počítáte, nemáte s tím žádný problém. Potíže nastávají, když posléze nastavujete správný čas. V řadě domácností to totiž není žádná maličkost.

Tak třeba u nás doma. Dal jsem si tu práci a spočítal jsem, do kolika různých časoměrných přístrojů musím zasáhnout. A dospěl jsem k téměř neuvěřitelnému číslu dvanáct. Jen tak pro zajímavost: čtvery náramkové hodinky, tři mobilní telefony, dvoje nástěnné hodiny a k tomu ještě DVD, video a minivěž. Protože trpím utkvělou představou, že ostatní členové rodiny by to nezvládli tak dobře jako já, dělám pochopitelně vše sám a nikoho k tomu nepouštím. A to i v případě, že dotyčné předměty jsou osobním vlastnictvím manželky nebo syna. Ale dělám to svým způsobem rád. Málokterá událost mě přinutí zamyslet se nad během času tak intenzivně jako právě jarní či podzimní změna času. Aktivní práce s časomírou je pro mě něco úplně jiného než výše uvedené události typu narozenin, Silvestra nebo dovolené.