Čekání na jaro

O víkendu padly dva letité české atletické rekordy. Postarali se o to atleti z Vítkovic. Jaroslav Bába překonal 17 let starý rekord Jána Zvary ve skoku vysokém a dálkařka Denisa Ščerbová pokořila ještě vousatější, i když jen halové maximum Jarmily Nygrýnové-Strejčkové z roku 1977.

Takže tady máme pěkný důvod k oslavě sportu. Mladí sportovci se nenechali udolat útokem paní zimy a překonali rekordy. Tento přístup nám budiž příkladem. Večírek navrhuji uspořádat v nějakém příjemném zařízení restauračního typu. Protože co jiného kromě toho, že můžeme být zalezlí doma za pecí, se tak letos v únoru dá ještě podnikat? Už to, že vůbec v takovém počasí vytáhneme paty ven je výkon. Ale vraťme se k naší oslavě. V případě zmiňovaných atletů by to asi vzhledem k jejich životosprávě nebyl nějaký extra odvazový večírek, ale nás ostatní, co v zimě žádné rekordní výkony nepodáváme, spíše naopak, by to alespoň trochu mohlo rozveselit.

Protože ono se sice říká, únor bílý - pole sílí, a samozřejmě nic proti tomu, ať jsou všichni spokojení, ale až takový mráz by kvůli tomu snad být nemusel. Je totiž známo, že takové počasí zrovna jednomu nepřidá na dobré náladě. Ona sice tahle kombinace sněhu a mrazu dokáže být více než příjemná - ovšem ve městě nejsme na horách. Protože jako člověku obecně je vám v těchto dnech ve městě prostě a jednoduše venku strašná zima, jako chodci musíte být permanentně ve střehu a na kluzkých chodnících připraveni balancovat, jako řidiči můžete být rádi že vůbec vyjedete a v pořádku dojedete, a tak by se určitě dalo pokračovat. Kdo chce ať si klidně zimních radovánek užívá, a pro nás ostatní mám zaručenou zprávu - jednou to určitě skončí a potom ať žije jaro! Tak dlouho jako na zmiňované atletické rekordy na něj určitě čekat nebudeme.