Čekárna pro bezdomovce

Když bohumínská radnice oznámila, že v objektu vlakového nádraží zřídí speciální čekárnu pro bezdomovce, přiznám se, že jsem nevěřícně kroutila hlavou. Jak něco takového může fungovat? Důvod, proč se do toho úřad pustil, chápu. Páchnoucí a pomočení lidé bez domova prostě nedělají dobrou vizitku městu. Obtěžovali cestující a byli v prostorách nádraží všude. Obrazně řečeno - když je strážníci vyhnali dveřmi, vešli zpátky oknem. Holt začarovaný kruh.

Plán radních byl jasný, ale v tuzemsku originální. Přestaneme je vyhánět a jednu místnost určíme jen pro bezdomovce. Když jsem si to četla, hned mě napadlo, jestli plány na papíře projdou zkouškou života. Dnes musím poctivě přiznat, že se to povedlo. Na místě jsem byla a viděla, jak si lidé, kteří skončili na dně společnosti, něčeho takového umí vážit.

Jejich komunita v čekárně trochu připomíná reality show soukromých televizí. I bezdomovci si stejně jako lidé zavření v televizních vilách zvolili svého neformálního vůdce. Chlap s tetováním po celém těle prostě ví, jak mezi svými dohlížet na pořádek. Když něco poničí, je tady totiž hrozba velice reálná - návrat zpátky do mrazivých ulic. Když je něco tak jednoznačně dané a výběr je jasný, funguje to. A radnice si zaslouží pochvalu za to, že to riskla. I když mohla být osočována, že čekárna pro bezdomovce je zbytečný luxus.