Centrum bez heren

Kdo si hraje, nezlobí - říká se. To ale v případě výherních automatů neplatí. Přitahují kriminalitu, krádeže i agresivní chování. Tvrdí to i starosta obvodu Miroslav Svozil a já s ním souhlasím. Mám s tím totiž své zkušenosti a od jisté doby do podniků, kde nějaké automaty jsou, raději nechodím. Každou chvíli se vám tam podivuhodná existence pokouší něco prodat - samozřejmě pod cenou, přičemž původ jimi nabízeného zboží bývá stejně podivuhodný jako oni sami. Když z někoho cítí peníze, jsou jako vosy. Děkuji, nechci.

Heren v centru Ostravy je podle mě stejně nezdravě mnoho. Až si někdy říkám, jak se mohou všechny uživit. Navíc - přes otevřené dveře bývá vidět, že často zejí prázdnotou. Neperou se tam třeba špinavé peníze? Nevím, nemám důkazy, teď jen spekuluji.

V každém případě ale herny přitahují sociálně slabší občany či nezaměstnané, kteří jdou k automatu s vidinou výhry - za dvacku třeba dva tisíce. Pak tam nechají dva tisíce a domů jdou s dvackou, a to v tom lepším případě.

Pokud tak utrácejí své peníze, budiž. Je to jejich věc. Pokud ale takto utrácejí sociální dávky, které navíc pobírají na své děti, je to mnohem horší. Přímo učebnicový a zároveň odstrašující je v tomto směru případ rodiny z Ostravy-Hrušova, o kterém jsme vás v našem vysílání informovali ve středu a ve čtvrtek: Rodiče pěti dětí dávky utráceli za alkohol a házeli je do hracích automatů. O děti se nestarali. Nechodily do školy, byly špinavé, zavšivené, podvyživené, a jedna z dcer dokonce ve škole z hladu omdlela. Děti skončily ve výchovném ústavu a rodiče v rukou policie.

Čím méně heren bude, tím lépe. V konečném důsledku pro všechny. A radním Moravské Ostravy a Přívozu držím v boji s automaty palce.