Česká povaha

Ať už s tím souhlasíte nebo ne, občas se mi zdá, že Češi jsou národ věčně nespokojených. Když prší, mračíme se, když svítí slunce, také se nám to nelíbí. Jako by pro průměrného Čecha neexistovalo to správné počasí. Jistě, každý z nás je jedinečný a asi by nebylo správné zobecňovat, ale stejně, když jdu po ulici, mám z nás takový pocit. I když se máme v naší zemi velmi dobře, pořád jsme se vším nespokojení a o počasí to platí dvojnásob.

Teď máme horké dny, jako by si s námi příroda zahrávala. Slunce pálí a místo úsměvů na tvářích, že už je tu konečně sluníčko, vidím kolem sebe znechucené obličeje. Lidé se ptají, kdy už to horko konečně přestane.

Zrovna nedávno jsem se vrátila ze Spojených států amerických a tam, ať je teplo nebo zima, lidé jsou k sobě nějak milejší a usmívají se na sebe více. Věřte nebo ne, je to dost nakažlivé. Když jsem se vrátila domů, naprosto přesně jsem dodržovala dopravní předpisy a usmívala se na lidi kolem sebe. V našich podmínkách obojí není vždy zrovna jednoduché. Na lidi se usmívat nepřestanu a budu věřit, že česká povaha se časem rozveselí. Možná bychom si měli více vážit toho, co máme, a neměli chtít, to co zrovna není. Pak snad budeme veselejší a šťastnější.