Český fotbal

Hlavní sudí zápas doslova zmršil. Neodpískaným penaltám, neuznaným či uznaným gólům z ofsajdu ve druhém poločase a vyloučením hráče hostí, kterého poslal do šaten za jednu žlutou kartu, nasadil korunu spravedlnosti, kterou by měl rozhodčí zastávat. Navíc společně se čtvrtým sudím se snažil zamaskovat chybu pozdějším přepsáním v zápisu o utkání - tedy vědomý podvod. Výsledek? Ten zůstává v platnosti. Jinými slovy - z pohledu odpovědných fotbalových činovníků je všechno fér. Rozhodčí Jára si nezapíská do konce podzimu, tedy pouhých pět zápasů.

Vezměme si ale jiný příměr. Představte si, že v jakékoli soukromé firmě takhle fušérsky vyrobíte produkt, který se může dostat k více než milionu a šestnácti tisícům lidí. Tolik domácností totiž v republice přijímá signál ČT4 Sport, kde běžel přímý přenos. I kdyby se díval jen zlomek z těchto domácností, tedy příjemců vadného produktu a navíc vědomého podvodu, tak je to obrovské číslo. Co by chudáka, který to spáchal, za to asi čekalo? Dva měsíce, kterým časově odpovídá pět zápasů v sezóně, bez výplaty? V tom případě bych chtěl mít takového šéfa.

Navíc nejen ve světě ale i u nás je normální, že se dá špatný výrobek reklamovat, popřípadě vrátit. Ve fotbale ne. Fotbal je prostě něco víc. A hlavní kritik, který na celou tu špínu poukázal, ten se stane viníkem. Dostane nejvyšší pokutu v historii, že vůbec na něco takového upozornil. Nebyl prostě loajální k produktu a měl by být i kdyby trakaře padaly. Vždyť přece on chce dělat fotbal.

Řeknu vám ale, správně ti fotbaloví bossové rozhodli. Přece si nenecháme tu naši hru špinit. Vždyť je přece skvělá. A národní tým, naše výkladní skříň, přece nedávno vyhrál v Německu. A navíc - kapříci dávno odpluli. Tak ať žije fotbal.