Choďte vpravo!

20. listopad 2007
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Rozvoj automobilismu a malá touha obyvatel republiky po pohybu stojí zřejmě za problémem, nad kterým se zamýšlí autor poznámky. Jedná se o naprosto obyčejnou lidskou činnost nebo chcete-li potřebu, jakou je chůze.

0:00
/
0:00

Ač vychován levicovým, takzvaným "předlistopadovým režimem", mám v paměti pevně ukotvenu informaci o tom, že na ulici se chodí zásadně vpravo a jen ve výjimečných případech to lze porušit. Pokud se ovšem v těchto dnech projdete třeba Ostravou zjistíte, že osvědčenou poučkou vnášející do obyčejné lidské chůze řád, se řídí skutečně jen málokdo.

Nerad bych svou úvahou někoho urazil, ale mám za to, že ve větší míře se prohřešku proti slušnosti dopouštějí spíše mladí návštěvníci krajského města. Záměrně se o nich vyjadřuji, jako o návštěvnících, protože pokud se s nimi střetnete třeba uprostřed chodníku, tváří se a reagují, jakoby právě přiletěli z Marsu. Očividně je dnes nikdo neučí, že i v případě chůze je třeba se řídit pravidlem pravé ruky, a tak se courají vlevo nebo ještě lépe v houfech, přes celou šíři cesty. Asi nejhorší je situace v centru města, snad na každém metru do vás někdo vrazí, přitom na omluvné "promiňte" můžete s klidem zapomenout. Zvláštním zážitek slibují i nadchody a podchody. Někdy i celý dav na těchto místech zmateně pobíhá a lidé do sebe narážejí, jako rozumu zbavení.

Vím, že je těžké naučit "starého psa novým kouskům" a v případě výrostků ovlivněných vírem velkoměsta je to obzvláště těžké. Přimlouval bych se však, aby se role učitelů pravidel chůze zhostili třeba právě kantoři, když rodiče už zřejmě selhávají.

autor: Jiří Veselý
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.