Chtěla bych mít manželku

To je ono! Mít manželku. Dychtivě jsem četla dál a málem jsem si vyviklala hlavu od souhlasného přitakání. Muž sice v domácnosti udělá to, co mu řeknete, ale pak považuje svou zásluhu za natolik velikou, že ji není třeba opakovat. Alespoň ne moc často. Žena dennodenně myslí na tisíc povinností, do zbláznění opakuje stále tytéž činnosti (kdo jiný by to taky za ni udělal), zkrátka je nastavena tak, že stěží na chvíli vypne a s překvapením konstatuje, že nemá v domácnosti co dělat.

Možná vám, milé dámy, před svatbou taky promlouvala do duše vaše maminka:"Hlavně ohýbej proutek, dokud je mladý. Podívej se, jak jsem dopadla. Tvůj otec sedí v křesle a já abych kolem něho běhala!" Tak mně stát nemůže, myslí si každá. Ale když vy z lásky tomu svému chcete snést modré z nebe! Za nějakou dobu však vystřízlivíte a nesměle navrhnete, aby také při úklidu a vaření přiložil ruku k dílu (pokud zrovna nevykonává nějakou důležitou práci kolem domu či na zahradě). Slíbí vám to a jednou, dvakrát vám pomůže. Pak se zase nějak zamyslí nad těmi důležitými věcmi, jako jsou Göddlovy matematické paradoxy či kompoziční techniky postmoderny a na to, že dnes měl umýt nádobí, si prostě nevzpomene. Vy máte v tu chvíli dvě možnosti. Buď se naštvete nebo mu tu jeho domluvenou povinnost zopakujete. Jenže už jsme zase u toho. Zase myslíte nejen na povinnosti své, ale i na povinnosti vašich blízkých. A motor v hlavě stále běží rychleji a rychleji.

Před svatbou mi ještě jedna zkušená žena řekla, že muži jsou dobří k nošení těžkých břemen. Ano, na to také. Ale nebojte se, pánové, i když nás někdy pořádně štvete, a my vás ostatně asi také, určitě bychom vás nevyměnily. Tedy pokud nás máte stále rádi a dáváte nám to najevo. Jen si občas posteskneme: Já bych tolik chtěla mít manželku...