Clarinet Factory & Harfy nad Oslavou

Mimořádnost nového alba Pipers kvartetu Clarinet Factory okamžitě stvrdil skok mezi nejlepší alba evropského žebříčku world music a projekt Harfy nad Oslavou dává s úctou vzpomenout na houslitku Jitku Šuranskou. 

Album Pipers bezvýhradně potvrzuje, že nejkrásnější na hudbě Clarinet Factory zůstává to, co v sobě skrývá, co napoprvé neslyšíme. Pro tvorbu kvartetu vynikajících hráčů totiž neplatí obvyklé jeden poslech a jsme doma, nebo minimálně poblíž. Zorientovat se v bezhraničním hudebním prostoru kam nás už léta jako mámivé jezinky zvou, chvíli trvá, a první, na co byste měli zapomenout, je pomyšlení, že vaší buzolou by se mohl stát klarinet, zdánlivě k tomu předurčený nástroj s přece jenom omezenými zvukovými možnostmi, protože tuhle vlastnost Clarinet Factory negují používáním looperů a studiových efektů.

A už vůbec vám nepomůže vědomí, že Jindřich Pavliš, Luděk Boura, Vojtěch Nýdl a Petr Valášek vyšli z klasiky, neboť zrovna té se od kvartetu moc nedočkáte, a pokud ano, hlavně té soudobé, prolínající se s jazzem, elektronikou, ambientem, minimalismem a přeskoky do tradičních lidových sfér a k formě písniček, důvodu, proč ke všemu Clarineti hodně zpívají nebo pracují s hlasem jako dalším nástrojem.

Clarinet Factory

Hru na nejlepší album dosavadní obdivuhodné kariéry Clarinet Factory, přesahující s úspěchem do zahraničí, s těžkým srdcem vynechme, i když tomu vše nasvědčuje. Shrňme si proč. Anglicky, česky a španělsky zpívané poetické i environmentálně laděné texty vnášejí do hudby lidský  faktor i jasný názor. Spolupráce s producentem a bubeníkem Milanem Cimfem ze Studia SONO pak důraz na rytmy, místy až dravě nekompromisní, pro Clarinet Factory každopádně  inspirativní, ženoucí je s elektrobeaty do nových krajin, nejednou dokonce rockových.

Mezi unikáty na domácí festivalové scéně patří rozhodně rezidenční projekt Struny nad Oslavou, dlouholetý vrchol festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, který na sebe v zastoupení dramaturga Michala Schmidta bere úlohu kurátora. Zkráceně: do Náměště pozve výjimečné hudebníky, kteří v ústraní zkouší, aby v závěru festivalu vystoupili na společném koncertu, u kterého nikdo dopředu neví, jak dopadne. Zato v paměti zůstane navěky, především díky živému záznamu na albu.

Když o strunách, proč ne o harfách, ke všemu ze tří světadílů? Nápad dramaturga proto loni vyústil v pozvání třech excelentních hráčů: Catrin Finch z Walesu, senegalského mistra na koru a zpěváka Seckou Keity a Kolumbijce Edmara Castañedy.

U trojice pak během vystoupení došlo k situaci, s jakou nepočítali: energie proudící z hlediště na pódium je přiměla k přehodnocení několikadenního zkoušení. Pečlivě připravený koncept se jim splašil jako koně. Zábrany vzaly za své: v tichých meditacích i skladbách na pokraji tranzu. Říct vám, že v této sestavě vystoupili zcela poprvé, zapochybujete. Takhle nehrají profíci „čtoucí své publikum", takhle hrají muzikanti radostně vnímající jeho rozpoložení, ve finále ochotných rozdat se mu do poslední struny.

Clarinet Factory

Už z prvních tónů alba je zřejmé, že se bez možnosti vzepřít stáváme zajatci hudby z druhu intenzivního zážitku, který se zkrátka přihodil, a s plány dopředu se v něm nepočítalo. Volba číslic namísto názvů je jistě k debatě, jenomže hledejte pro skladby pojmenování, když se k tomu neodhodlali ani sami tvůrci a tíhu úkolu přenesli na dramaturga Michala Schmidta, čímž mu připravili pár bezesných nocí, aby i on to nakonec vzdal a zůstal u čísel, jak jinak.

Přestože by bylo nespravedlivé zapomenout na předchozí projekty, Harfy nad Oslavou se ve své hudební jedinečnosti, v níž se prolíná expresivita s lyričností a mistrovské hráčské umění s člověčinou, pevně usadily na uměleckém vrcholu. A neskonalý dík za to patří také dívce, která si na závěr s trojicí zazpívá moravskou písničku: Jitce Šuranské. Houslistce a od samého začátku vzniku projektu neúnavné inspirátorce všeho dění, která nás loni navždy opustila.  

Spustit audio

Související