Co dokážou děti

Naši rodinu potkala takováto radostná událost před čtyřmi lety a od té doby se nestačím divit. Hlavně mladické energii jeho prarodičů. Nejenže si s láskou odpírají tolik potřebný prostor ke klidnému spánku, ale chodí na hory, stavějí bunkry ze sněhu a hlavně, světe div se, téměř po dvaceti letech vyrazili na lyže. A já s nimi. Oprášili jsme naše staré vybavení, na které po dlouhé roky ve sklepě usedal prach, sesbírali kousky oblečení, které se alespoň trochu podobaly poslední lyžařské módě a s velkou vervou jsme se všichni vydali na svah. Počátečním měřítkem úspěchu bylo jak u vnoučka, tak u nás všech ostatních, udržet se čím jak nejdéle na lyžích. Postupně však obě strany začaly získávat jistotu a já jsem si v duchu pochvalovala, že i v té záplavě super moderních carvingových lyží, značkových bund a bezohledných snowboardistů, obstál i dědeček se svými koženými lyžařskými botami, babička, která z dálky díky své drobné postavě vypadá jako dítě, které se teprve pomalu učí plužit ze svahu a konec konců i já, se svým vybavením ze sedmé třídy základní školy, ale s o to větší radostí z pohybu a znovu objeveného sportu. A o to tady přeci jde, ne? Tak vyzývám vás všechny, nebojte se po dlouhých letech postavit se zase na lyže, i když tak zoufale nemoderní a přijďte rozšířit náš okruh nadšenců. A pokud vám vadí dlouhé čekání u vleků, mám pro vás jeden tip. Zkuste to v neděli večer, kdy všichni sledují Super Star. Budete králem sjezdovek!